Benešovy dekrety: Nejvýznamnější dokumenty v plném znění přehled
kolektiv autorů
Málokteré téma, navíc vzdálené už více než půl století, vzbuzuje v současné době tolik diskusí – a to zdaleka ne jen v České republice – jako tzv. Benešovy dekrety, o nichž přitom jen hrstka diskutujících ví, co vše vlastně obsahují. Známý historik a publicista E. Mandler přináší střízlivý a nacionálně nezaujatý pohled na celou problematiku a popisuje, kdy a proč jednotlivé dekrety vznikly, čeho všeho se týkaly, jaké byly jejich další osudy a proč je kolem nich i dnes tolik vášní. Součástí publikace je i úplné znění těch nejzávažnějších z nich... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Benešovy dekrety: Nejvýznamnější dokumenty v plném znění. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
velmi útlá kniha o důležitém období a dekretech, díky nimž byli mimo jiné odsunuti Němci z ČSR, byl znárodněn průmysl, a spoustu dalšího.. doporučuji přečíst - každý by měl o této problematice alespoň něco málo vědět a znát
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Benešovy dekrety: Nejvýznamnější dokumenty v plném znění v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 12x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 19x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 2x |
Pojem "Benešovy dekrety" někdy slyšel snad každý. Stala se z nich taková naše notorieta, o kterou, jak se zdá z vyjádření některých představitelů státu, opíráme svojí poválečnou státnost. Paradoxně i když většinová společnost neví, co se těmi dekrety přesně myslí, dokáže jí jakákoli zmínka o jejich zpochybnění (nebo dokonce i jen zmínka o tom, že nejsou tak úplně košér), zvednout ze židlí, zaktivizovat a třeba v roce 2013 vyhrát volby. Pro mě zcela nepochopitelné.
Několikrát jsem se dostal do střetu se starší generací ohledně poválečného odsunu Němců. Netvrdím, že byl a priori špatně, chápu kontext doby a rozjitřené emoce, ale ksakru, už je to skoro 80 let a my si pořád nedokážeme přiznat, že jsme se v rámci divokého (a koneckonců i potom organizovaného) chovali jako zvířata? Sebereflexe je něco, co nám jako Čechům prostě chybí, a to nejen ve vztahu k poválečným událostem. Bohužel.
Mandler zajímavě shrnuje okolnosti, které ke vzniku dekretů vedly. Zpochybňování legitimity exilové vlády a prezidenta de iure chápu, na druhou stranu bych v tomto ohledu nebyl na Beneše a exil tak přísný. Inklinaci ke slovanskému státu na východě už bych přece jen trochu přísněji posuzoval, i když i tu jsem v letech brzy po Mnichovu schopen pochopit. Ale co se rozjelo po Košickém vládním programu, to byla jízda. Národně-socialistická revoluce je pojem, který mě bude nějakou dobu v noci budit.
Zkrátka, princip kolektivní viny je mi odporný. Víc asi netřeba dodávat. A už se ani moc nedivím, že se Beneš nepostavil Gottwaldovi v únoru 1948 potom, co vlastními dekrety zlegalizoval ideová východiska KSČ.
Mandler napsal tuto útlou knížku velmi čtivě, ale o tomhle tématu se mi prostě nikdy nebude číst lehce. Jednu hvězdičku ubírám za to, že bych ocenil ještě širší kontext doby na úkor doslovné citace dekretů v textu knihy (úplně by mi stačilo nechat úplné znění dekretů na konci, kde jsou ostatně znovu).