Bestie: Na migrantech nesejde přehled

28.08.2024

"Pro pozorovatele je nejpodivnejší to, že si nakoniec zvyknou. Strach se promění v bezmoc, pak ve vztek, a nakonec v rezignaci. Jako by ohavnost životů těchto žen, které žijí bok po boku v nevěstincích jižního Mexika, dokázaly zmírnit otřesné příbehy jejich minulosti. Nic v nich nefunguje normálně- sex vypadal spíš jako znásilnení, rodina jako spolupáchatelé a tělo bylo propustkou z jednoho pekla do druhého. Tak žijí středoamerické migrantky lapené v síti prostituce, daleko od Severu, od úběžníku zvaného "americký sen".

"Celkové počty tu neexistují. Každý si říka vlastní čísla, nikdo je nerozpočítává podle národností, pohlaví nebo věku. Mrtví sú mrtví. Zemřeli v poušti, na horách, v řekách. Jsou to mrtví migranti. Údaj, na kterém se shodují organizace na ochranu migrantů bez dokladů ve Spojených státech, mluví o 4500 mrtvých- tolik lidí zemřelo při pokusu o přechod hranic od roku 1994 (do roku 2009), kdy byla spuštěna akce Gatekeeper, první vojenská operace na ochranu hranic s Mexikem. Jde o těla nalezená a nahlášená jakožto "neznámi zemřelí migranti": Samotné nevládni organizace, které počty zpracovávají, je označují jako "částečná čísla", "konzervatívní odhady" nebo "neúplné údaje".

"Odtajnené depeše uvádějí, že mezi 19. a 24. březnem roku 2011, témeř měsíc před objevením všech hrobů plných mrtvol, bylo na trase do Reynosy zastaveno několik autobusů a jejich cestujíci byli uneseni.
Právě touhle trasou se Charli navzdory naléhání svého kojota rozhodl vydat. Právě touhle trasou se vydávají tisíce migrantů z celého světa, aby se na jejím konci ocitli před poslední zkouškou své cesty: před hranicí Spojených států.
Únosy nebyly náhodné, v průběhu března k nim docházelo pravidelně. Autobusy byly zastavovány na federální čtyřproudé silnici 97, která vede do Reynosy a prochází rozlehlými planinami bez osídlení. Cestující, věčšinou migranty z Mexika a Střední Ameriky, vytahovali z autobusů a rozváželi do úkrytů v bočních ulicích San Fernanda.
V případu dosud není nic uzavřeno. Mezirezortní komise, která má za cíl objasnit všech mrtvých, dosud pracuje, ale desítky těl už byly identifikovaný jako mexičtí a středoameričtí migranti díky tomu, že se přihlásily matky pohřešovaných migrantů a poskytly své krevní vzorky pro testy DNA.
Jedna z těch matek byla Bertila. Jedna z těch mrtvol byl Charli."

"Bylo by příliš troufalé snažit se popsat utrpení matky zmizelého člověka, matky zavraždeného, která nemá ani jeho kosti, jež by mohla pohřbít- ptotože do dneška, téměř tři roky po barbarském činu, se Bertila Charliho kostí nedočkala. Jaké slovo by mohlo popst její pocity? Jaké by tu bolest mohlo vystihnout? Dokážu k tomu napsat jen jediné: Bertila žije zčásti mimo tento svět, v hlavě se jí stále dokola přehrává smutný film, a ona se na něj dívá a odpojuje se od světa kolem sebe."

Bestie je tuším moja už 17-sta kniha z Absyntu, ktorú som čítala a doteraz žiadna z nich nebola ľahké čítanie, no Ôskar Martínez napísal asi najťažšiu knihu, čo sa obsahu týka. Kto netúži po lepšom živote? No to, čo my považujeme za ťažké, je nič v porovnaní z tým, pred čím utekajú migranti zo Strednej Ameriky a Mexika. Napriek nástraham, ktoré ich čakajú a väčšina z nich si je plne vedomá, čo ich čaká, sa odvážne a odhodlane vydávajú na cestu, a častokrát aj niekoľkokrát, ak teda majú šťastie, že prežijú prvú cestu. Ženy-migrantky majú 99,9% istotu, že ich znásilnia a majú šťastie, ak "len" raz, o život alebo končatiny môže prísť každý, kto cestuje na Beštii- vlaku, kde stačí sekunda nepozornosti a ocitnete sa pod kolesami vlaku. No a do toho ešte prichádzajú kojoti, narcos a kartely ako Los Zetas, ktoré vás môžu pripraviť naozaj o všetko. Veľmi by som odporúčala prečítať všetkým, ktorí majú veľmi negatívny názor na migrantov. Snáď by im táto kniha mohla trochu otvoriť obzory, spoznať ľudské príbehy a možno dokonca aj prebudiť empatiu voči druhému. Obdiv pre autora a jeho fotografa, ktorí prejavili obrovskú dávku odvahy, že sa podujali na všetko to, čo prispelo k napísaniu tejto knihy. ODPORÚČAM!

28.04.2024

Migranti jsou lidé. Zoufalí lidé, kteří opouští chudé a zkorumpované země plné násilných gangů. V tomto případě nasedají na hřbet železné bestie, která je má dostat střední Amerikou do země zaslíbené - USA. Cesta je to nebezpečná, kde se sebemenší chyba trestá zmrzačením nebo i smrtí.

Ale ani cesta po svých napříč Mexikem není o mnoho bezpečnější. Do USA se přes Mexiko ročně vydávají statisíce migrantů. A Mexičani si z nich udělali slušný byznys. Nejde přitom jen o podnikavé vesničany, kteří za úplatu nabízejí ubytování a stravu, ale zejména o kartely a podobné gangy prevaděčů. Ti z migrantů postupně vytahují desetitisíce i více korun. Na strastiplné cestě přitom neplatí žádné záruky. Putování migrantů je plné podvodů, loupeží, násilí, znásilnění a někdy i únosů a smrti. Systém kartelů je promakaný. Platí si nahaněče migrantů, převaděče, koordinátory, kontrolory, výběrce poplatků a výpalného, vrahy, ale také policii a úřady. Kdo přitom nezaplatí kartelu, ten bude oloupen a zabit. To platí stejně pro migranty i pro převaděče.

Na konci trasy je přitom technologicky dobře střežená hranice a velká šance na chycení a deportaci do mateřské země, ze které migranti utíkají. Při opakovaném přechodu pak vězení. USA za posledních 30 let kontrolu hranice zpřísnily a zdokonalily. Migranty tak vyhání do hraničních míst, která jsou extrémně nebezpečná pro přechod. V Mexiku zase utahují šrouby kartely, které vedle migrantů řídí svůj hlavní byznys - pašování drog do hladových Spojených států. Migranty pak pod pohrůžkami používají jako pašeráky nebo návnady pro pohraniční hlídky.

Celé je to otřesné čtení plné autentických výpovědí přímo z místa dění. Z cesty, která většinou nemá šťastný konec.