Bez tváře přehled

27.04.2022

(SPOILER) Začnu pozitivy - rozhodně je super téma, o kterém se stále moc nemluví a mělo by víc. Obecně by měla být větší osvěta ohledně psychických poruch a to kniha poměrně splnila, takže za to palec nahoru.
Příběh občas hezky odsýpal a dobře se četl, ale jinde zase stál a od poloviny knihy už jsem se musela do čtení vyloženě nutit. Myslím, že největší kámen úrazu je er forma, která se k tématu moc nehodí. Kdyby byla kniha psaná v ich formě, myslím, že by byla o mnoho kvalitnější, jelikož jsem prakticky v celém příběhu postrádala hlubší vnitřní pochody hlavní hrdinky. Takhle jsme dostali informace poněkud povrchově. Věděli jsme, že má Helena nějaký divný stav, že to pramení z její nemoci, ale to, co vážně prožívala tam bylo málo a divně popsané (v jednu chvíli se dozvíme, že trpí halucinacemi, že vidí lidi jinak, než jací jsou, ale dozvíme se to jen tak mimochodem z dialogu). To samé u jejího manžela Erika. Občas se choval, jako kdyby měl bipolární poruchu, v jednu chvíli Helenu stoprocentně podporoval a o stránku dál na ni zničehonic křičel kvůli kravině. Čtenář si tak musí jen domýšlet, že byl asi unavený, nebo co se s ním dělo?
Musím říct, že mi občas oba naprosto pili krev. Chápu, že Helena měla deprese, ale když ji Erik poprosil o pomoc (ne, pardon, nepoprosil, ale začal na ni rovnou křičet, aby zvedla svůj líný zadek a šla mu hned pomoc - ehm, kam se poděl ten podporující manžel?), tak mu bezdůvodně řekla ne. Kdyby tam bylo vysvětleno, proč nechtěla pomoct, co se s ní v tu dobu dělo, asi bych to pochopila líp, ale takhle mu řekla jen "ne, promiň, necítím se na to," a byla z toho šílená hádka.
Kniha pak divně skákala, v jednu chvíli byla Helena na pokraji zhroucení a bála se vlastní dcery, to pak najednou vymizelo a chovala se k ní normálně, a pak až na konci příběhu se dozvíme, že ji pořád nebere jako svou dceru, ale jako cizí dítě - což mimochodem najednou prohlásila i o druhé dceři, kterou na začátku bezmezně milovala. Za mě trochu chaos.
Pak bych vytkla haldy zbytečných popisů - ne, opravdu mě nezajímá, že nějaká zdravotní sestřička, která se v příběhu už neukáže byla oblečená tak a tak a vlasy měla takové a makové. Do toho tam bylo i spousta za mě zbytečných postav a scén. Třeba jsem vůbec nepochopila tu Heleninu kamarádku, jaký byl její účel v celém příběhu? (Mihla se tam dvakrát). Ale tyhle zbytečnosti přisuzuji tomu, že to pro autorku byla prvotina, takže se dají prominout.
I tak to pro mě byla docela prapodivná četba plná nepochopitelných dialogů a reakcí. Škoda, kdyby se autorka víc zaměřovala na poruchu a ne na to, jaké Ph má voda v bazénu, asi by to byla kvalitnější četba.