Běžet s domy přehled
David Vávra
Projekty, kresby a vize architekta Davida Vávry jsou představeny čtivou formou podobnou té, jaká byla v rámci knih Tři cesty za architekturou a Jedeme k moři. Ty vyšly pod hlavičkou Nakladatelství Grada Publishing v minulých letech. Každou realizaci doplňuje krátký, výstižný a poetický popis, mnohdy doplněný i básní, jež vznikla k dané stavbě. Ve zkratce jsou představeny typické půdorysy, řezy a pohledy a samozřejmě poutavé fotografie daných objektů. Součástí knihy jsou i neuskutečněné utopické projekty a návrhy různých částí nejen pražských čtvrtí. Nedílnou součást tvoří dokumentace divadelních, televizních a výstavních scénografií. Nechybí ani výtvarné artefakty autora ve spékaném sklu, porcelánu nebo perspexu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Běžet s domy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Zkusmo z knihovny. Kniha rekapitulující tvorbu Davida Vávry - realizace, návrhy, vzpomínky. Mnoho fotek a obrázů, možná až příliš málo textu. Kdo nezná Davida Vávru jako architekta, tomu knihu doporučuji - získá základní představu o tom, co mimo Alles Gutte tento reneasnční člověk dělá. Pro někoho, kdo jeho tvorbu zná, už tato kniha není. Svůj účel (rekapitulace k jubileu) ale kniha nejspíš splnila.
Kniha je vydaná u příležitosti Vávrových kulatin. Představuje na mnoha fotografiích jeho úžasnou tvůrčí invenci, fantazii, cit pro barvu i tvar. Jedná se o vskutku renesančního člověka. Sympatická je mi i jeho komunikativnost.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Běžet s domy v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 8x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 1x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Šumná města |
2012 | Drobné perly české architektury |
2003 | Šumná města (druhá kniha) |
2010 | Překvapivé stavby |
2016 | Jedeme k moři |
Knihu k šedesátinám Davida Vávry jsem dostal do rukou v roce jeho pětašedesátin. Ne že by to něco měnilo na tom, že jde o krásný (auto)portrét stopadesátiprocentně sympatického člověka, kterému není snad žádný druh umění cizí, který si s architekturou hraje stejně jako s češtinou, umí o ní vážně uvažovat a přitom se nezbavit nutného nadhledu. Tak zpětně všechno nejlepší a moc bych si přál, aby se na Křivoklátsku podařilo postavit ten domek - ulitu.