Bible - překlad 21. století přehled

předevčírem

Rada ke čtení Bible: je to soubor spisů, nikoli jednolitý text. Doporučuji začít Evangeliem podle Jana nebo Skutky apoštolskými (v jiném překladu Skutky apoštolů). Rozsahově i čtenářsky se to dá zvládnout a něco z toho mít. Následně si dejte samotný začátek Bible, ale pouze první dvě knihy (Genesis a Exodus). Pak přejděte ke knihám První a Druhé Samuelově (= vyprávění o králích Davidovi a Šalamounovi, Davidu a Goliášovi aj.). Můžete také zkusit Žalmy, ty jsou nejkrásnější v českém katolickém překladu (též zvaný liturgický) či v překladu básníka Václava Renče (titul Hlas Páně tříští cedry); jedná se o poezii. / Doporučený překlad: ekumenický (zkratka ČEP) nebo Bible21. Kvalitní je také Jeruzalémská bible (= název překladu) a český studijní překlad. / Doporučuji přistupovat k četbě oproštěně od všech předpokladů (hlavně soudy o náboženství zkuste ponechat stranou; budou vám bránit). Přeji hodně štěstí. :-)

předevčírem

Víte, odkud pochází úsloví „myju si na tím ruce“? Z Bible. A to z Nového zákona, a to z evangelií, a to z úst postavy římského místodržícího Judey Piláta. V dalším popíšu vlastní čtenářskou zkušenost s Biblí. Předesílám, že mi nejde o náboženství, ale o literaturu. O literaturu v tom nejlepším slova smyslu.
Je-li řeč o Bibli, je řeč o překladech. Jako první jsem dostal do ruky jehovistický překlad z angličtiny od spolužáka. Tehdy v 7. nebo v 8. třídě jsem se pustil do čtení bezhlavě a za tři měsíce jsem se pročetl až do jedné třetiny Bible ke knize zvané „První paralipomenon“. Tato značná část Starého zákona na mě zapůsobila svou básnivou obrazností a nelíčenou erotičností, a také obrazy lamp, svícnů a milování. Nejtrvalejší představa, která se mi vtiskla do paměti, je obraz zborcených chrámů ve spojitosti s izraelskými králi Saulem, Davidem a Šalamounem; doteď před sebou živě vidím povalené chrámové sloupy na kamenitých kopcích.
To dává smysl, protože historicky nejvýznamnějším faktem je, že malý národ Izraelitů mezi velmocemi staroorientálních despocií (Egyptem, Asyrskou říší, Babylonskou) a divokých pohanských kmenů (Kanaanců) vojensky neustále prohrával.
Do knihy jsem tedy k První paralipomenon vložil záložku a Bibli jsem odložil. Její prudká smyslnost mě zmátla a její obraznost světel, lamp a svícnů na mě silně zapůsobila. Z biblismů mi utkvěl výraz Kanaán. Vůbec ničemu nerozumíte, a přitom to na vás působí. Tak je to v pořádků. Po čase jsem se z neznalosti jiných, lepších a modernějších adaptací Písma (existují!) ponořil do Olbrachtova „Čtení z Biblí kralické“. Tím se mi dostal do ruky i převyprávěný Nový zákon, z něhož mi utkvělo sousloví Syn člověka. Pořád jsem se ptal sebe sama: „Syn člověka, Syn člověka, Syn člověka, co to asi znamená…“ To už jsem vyhlížel originál Nového zákona. Brzy přišel.
Díky obecní knihovně jsem se v neutrálnějším překladu Bible, pořízeném přímo z původních jazyků a zvaném ekumenický, konečně začetl do evangelií. Byl jsem dokonale zmaten. Očekával jsem přehledný výklad křesťanství o osobě Ježíše Krista a dostal jsem čtyři různé verze čehosi zaplněného nesouvislými scénami, postavami, událostmi a výroky, u nichž mi naprosto nebyla jasná návaznost, osnova či červená nit. Nu, byl jsem samouk vybavený metodou pokus - omyl. Co bych tedy poradil svému dřívějšímu já dnes? Jednoznačně „Parabibli“. Jako úvod do světa evangelií je tato svérázná aktualizační autorská adaptace skvělá. Ježíš jako český prezidentský kandidát? Proč ne? Čtenář se díky úryvkům seznámí i s výňatky přímo z evangelií. A o to jde: seznámit se, učinit vlastní zkušenost. Nespoléhat na všeobecné mínění nebo předsudky. Seznámit se s látkou Písma, protože v nás dodnes žije. Nejvíc v jazyce. Samozřejmě, některé obraty zastarávají a žijí víc v kulturních odkazech (rozsévač – van Gogh; prodat někoho za misku čočovice aj.). Jiné ale prokazují neutuchající životaschopnost. Viz ono úvodní alibistické pilátovské prohlášení ze scény procesu s Ježíšem Nazaretským, které se stalo nedílnou součástí mediálně-politického diskurzu.