Bídníci I. přehled
Victor Hugo
Bídníci (pětisvazkové vydání) série
1. díl >
Bídníci I. (Fantýna). Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean. Je to bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když ho ale chytli četníci, kněz jim řekl, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidal mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachránil od galejí. Tím Jeana ovlivnil a ten se poté stal dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání. Ženskými hrdinkami románu jsou Fantine, mladá žena, kterou bída dohnala k prostituci a její dcera Cosette, které se ujal Jean Valjean a vychovává ji. Román vyznívá jako obžaloba tehdejší společnosti a mravů.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1923 , Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Antonín Svěcený)Originální název:
Les Misérables, 1862
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bídníci I.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Slzy, strach, bušící srdce, láska, nenávist, svědomí...
Žádnými slovy nelze dokonale vystihnout, jaký zážitek to je. Četlo se to občas skoro samo, jindy jsem nad jednou kapitolou strávila několik večerů. Občas jsem měla pocit, že mi prostě Hugo touží dokázat, kolik má v hlavě faktů a vědomostí. Když ale pominu tuto drobnou chybku, jsem okouzlena, unesena, oloupena. Po dlouhé době se nějakému autorovi podařilo oslovit mě natolik, že jsem některé postavy nenáviděla, pro jiné jsem plakala. I teď, zpětně, stále cítím Valjeanův smutek nad ztrátou jediné dcery.
Já chápu, že je to dlouhá kniha, proboha čtrnáct set stran! Šílenost. Ale žádná zkrácená verze, žádný pitomý muzikál, film, nebo jakékoliv jiné okleštěné zpracování vám nenabídne tolik života, tolik emocí a tolik bolesti jako toto velké dílo.
Sice jsem se dlouho prokousávala odbočujícími pasážemi, přesto si troufám říct, že tato knížka mě zasáhla nejvíce ze všech, které jsem kdy četla. Utrpení zúčastněných postav by pro kdekoho bylo nepopsatelné, ale Hugo to zvládl s dokonalou lehkostí. Navíc je všechno tak pěkně propojené. Knížku jsem si neuvěřitelně moc užila
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bídníci I. v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 50x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 51x |
v Chystám se číst | 8x |
Autorovy další knížky
2014 | Chrám Matky Boží v Paříži |
1928 | Bídníci |
2000 | Muž, který se směje |
1975 | Bídníci I. |
1967 | Devadesát tři |
Díky bohú, že jestvujú takí spisovatelia ako Victor Hugo! Bedári sú v podstate posledné jeho knižné zákusky, ktoré nejem, ale žeriem, až mi vlasy belejú ako pánovi Madeleinovi. Ehm. Typický Hugo, typická vysokokalorická hugovština v celej svojej kráse. Podotýkam, že len tento nešťastník spolu s Umbertom Ecom sú tí autori, ktorých keď čítam, z neznámych dôvodov prepadnem potrebe nosiť si ich knihu všade, kam idem (okrem WC). Je to hugotitída, z ktorej predkladám aspoň zopár perličiek od tohto francúzskeho titana:
Predsudky, to sú zlodeji; neresti, to sú vrahovia.
Dbajte na to, ako sa obraciate na mŕtvych. Nemyslite na to, čo zhnije. Prizrite sa lepšie. Uvidíte živý jas svojho milovaného mŕtveho v hĺbke nebies.
Sú ľudia, ktorí pracujú pri dobývaní zlata; on pracoval pri dobývaní súcitu. Všeobecná bieda bola jeho baňa.
Francúzska revolúcia je posvätenie ľudstva.
"Cestovať, to je ustavične sa rodiť a umierať. Možno, že v najnejasnejšej oblasti svojho ducha porovnával tieto menlivé obzory s ľudským životom. Všetko v živote nám neustále uniká. Zatmenia a vyjasnenia sa striedajú: po oslnení chmúrava; človek sa díva, ponáhľa sa, vystiera ruky, aby zachytil to, čo uniká; každá udalosť je zákruta cesty a zrazu staroba. Akoby sme pocítili náraz, všetko je čierne, rozoznávame tmavú bránu, temný kôň života, ktorý nás ťahal, zastane a uvidíme, že ktosi zahalený a neznámy ho vypriaha v tmách."
A hoci je osud Fantine vyoperovaný nevymysleným chirurgom alá Victorom Hugom, v mojom srdci navždy zostáva najsilnejšia pasáž prvého stretnutia malého Gwynplainea s obesencom a záver románu Dělníci plný srdcervúcej, ohnivej, zanietenej, vášnivej, titanskej, šialenej, búrlivej, nepokojnej, balvanskej, prudkej, posadnutej... žeravej chladnokrvnosti Victora Huga. Victor Hugo je skutočná podoba paradoxu, v ktorom sa schováva pravda!