Bledá trojka přehled

16.11.2024

„Nikdo nechce
znásilňovat holky
za jasného dne,
kdy světlo ozařuje
jejich hříchy.“

Když opomenu spousty nelogických jednání a situací, tak v jádru to má dobrý námět. Jenže je tam spoustu balastu, kterej strhává celý příběh někam na dno. Nepromyšlené a uspěchané, dalo by se říci. Příkladem je svázaný chlap připoutaný k židli s roubíkem v puse. Jak on se pak pěkně rozkecá a prozradí spoustu informací – ale furt má ucpanou pusu roubíkem s koulí a náhubkem alá BDSM. Tak že mu to nežeru, i když díky tomu se děj posouvá. A další, co mě doslova rozesmálo, když Alex zpívá Kammi jednu píseň, tak tvrdí, že vlastně neví, o čem ta píseň je. Jenže, text je úplně jasný, tak proč to jako neví? A co mě nejvíc dostalo byl konec. Tak strašnej a příšernej konec jsem v tak hororovém příběhu rozhodně nečekal. Bylo to směšné.

Citát: Potřebujem kref? Když jo, chci kluka. (f je tam opravdu)

08.11.2024

“Můžeme ještě doufat ve spásu? Připadám si špinavá, jako kdyby na nás svět nebyl připravený nebo nás ani nechtěl a my nebyly připravené na něj. Ale nejsme samy. Jsme sestry. Ne, naše pouto je ještě silnější. Jsme Bledá trojka. Není nic, co bychom jedna pro druhou neudělaly."

Tři dívky, držené dlouhé roky v doupěti tlustého prasete, které je zcela bez výčitek prodává jiným prasatům. Polštáře špinavé od líčení a řasenky, promáčené od slz a krve. Ubozí páprdové honící si ego a malá péra nad malými holčičkami. Ukradená nevinnost, zjizvené duše. Zlomená křídla nevinných andílků. Jenže když se Bledá trojice osvobodí, čeká je štěstí? Dokáže je svět přijmout s duševními poruchami a takové, jaké jsou?

Další hororový příběh, který ukazuje, že žádná nadpřirozená síla se nevyrovná zrůdnosti člověka. Orgastické steny monster jen kousek od civilizace je to nejhorší, co vás v knize potká. Jenže ono to bohatě stačí. Představa místa, kde jsou soustavně zadupávány duše malých dětí dokud nezbude prázdná schránka je děsivější než všichni duchové a příšery zpod postele.

“Nazpaměť si pamatuju všechny praskliny na stropě i pavouka v rohu místnosti nalevo. Dala jsem mu jméno. Charlotte, jako v té knížce. Pamatuji si den, kdy jsem ji pojmenovala a prosila, aby zakousla chlapa, kterému mě přiřadili. Nebo aby mi v pavučině utkala jedno slovo naděje, že všechno bude v pořádku, případně že už to skončí a někdo mě zachrání. Druhý den byl pavouk pryč a pavučina zela prázdnotou. Od té doby mi připomínala, že naděje neexistuje. Dokonce ani Charlotte se nemohla dívat na hrůzy, co se v tom pokoji odehrávaly."

Oceňuji, že zde nebyly detailně popsány sexuální scény s dětmi. Příběh se skvěle rozjel, ale bohužel poté tak nějak ustrnul a nebavil mě. Celá ta část po odchodu z domu pro mě byla málo emocionální a místo aby se mi příběh vryl do paměti, brzy jej můj mozek jako průměrný odsune
do propadliště průměrných příběhů. Sladký, byť lehce nahořklý konec, to zabil úplně. Hodnotím 3/5* s pocitem, že s příběhem Bledé trojice šlo naložit lépe...