Bohumil Staša: Slavná léta s ČZ i Jawou přehled

28.11.2016

Vcelku zajímavá kniha, mapující osudy rodu motocyklových závodníků slavného jména Staša. Od Vincence Staši, který závodil v od skončení 2. světové války do začátku 60. let a jehož jméno třeba mně už nic moc neříká, přes slavného Bohumila Stašu staršího, který byl z rodu asi nejslavnější, až po jeho syna Bohumila mladšího.
Jak napsal v úvodu knihy její autor J. Wohlmuth, kniha není zpovědí ani sondou do života a duše B. Staši, spíš má za cíl uchovat chronologii úspěchů a průběh kariéry slavného závodníka. A já jenom dodám, že z vyprávění do jisté míry vyplývá i nálada a stav věcí v tehdejším Československu během celé jeho kariéry, která trvala od začátku 60. let až téměř do konce 80. let. Krátce po jejím začátku tedy zažil okupaci ČSSR sovětskými vojsky a celou dobu normalizace, která se dost zásadně podepsala třeba na možnostech jezdit na závody do zahraničí. Ale také z ní dýchá atmosféra doby, kdy závody byly ještě těmi pravými závody na klasických okruzích, mnohdy velmi nebezpečných a závodníci byli ještě závodníky a opravdovými chlapy a opravdu závodili, ne jako dneska ve většině motoristických disciplín...
Jednotlivé kapitoly mapují poměrně podrobně Stašovy závodnické úspěchy, ale i ty méně veselé chvilky, třeba jak se mu nikdy nepoštěstilo zvítězit v některé kubatuře v závodech mistrovství světa, ač k tomu byl čtyřikrát velmi blízko, závodění v rámci mistrovství Evropy, jeho spolupráce s Jawou, MZ, Ravo.
Nahlédneme i do zákulisí čtyřiadvacetihodinovky Bol d´ Or, Tourist Trophy na ostrově Man.
B. Staša představí i motocykly, na jejichž konstrukci se nějakým způsobem podílel on sám. A v jedné kapitole také svého syna.
Nedílnou součástí knihy je i poměrně podrobná výsledková část a barevná fotopříloha.
Bohužel musím konstatovat, že i v této knize se tu a tam najde nějaký překlep, chyba, chybějící písmenko, ale i pár hrubek....