Bořivoj a Blecha Fló přehled

11.03.2021

Souhlasím se všemi zdejšími komentáři, ale naše děti to vidí úplně jinak.
Tuhle knihu jim paní učitelka představila na čtenářské dílně s názvem zrcadlo - povídala jim, o čem kniha je, kousek z ní přečetla (právě ten úryvek, kdy se Bořivoj vydává do světa a kdy udělala roztržitá maminka docela velkou chybu). Potom školáci jako vždy zapojovali fantazii a přemýšleli, jak by kniha mohla skončit. Někteří vymysleli právě ten šťastný konec, jiní jim vehementně oponovali a vymysleli konec takový, kde Bořivoj zahyne hladem a vyčerpáním, protože si nevzal ani moc peněz, ani jídlo, nebo až Bořivoj zeslábne a nebude dávat pozor, mohlo by ho třeba přejet auto! Nebo spadne do rybníka a utopí se! Ale shodli se na tom, že by si knihu chtěli přečíst, protože mít blechu v uchu by mohlo být zajímavé, takový zvláštní domácí mazlíček . . .
Princip dílny zvané zrcadlo spočívá v tom, že děti hledají nejprve něco, v čem jsou si s hrdinou své knihy podobné, a potom naopak, v čem se úplně liší. A když tohle děti měly aplikovat na Bořivoje, spousta dětí viděla zřetelnou podobnost hlavně v tom, že mají rozvedené rodiče. A odlišnost někteří našli pouze v tom, jestli jsou nebo nejsou ve střídavé péči, anebo jestli maminka zůstala sama a tatínek si někoho našel, nebo je to naopak, anebo si někoho našli oba. Bylo dost smutné to poslouchat, ale to je bohužel dnešní realita.
Takže doporučuju nechat dítko tuhle knihu číst, ale potom si s ním o přečteném povídat. Podobně jako by to bylo vhodné u mnoha dalších knih zabývajících se tím, co děti trápí a tíží - Ťapka, kočka stěhovavá; Pravidla skutečných ninjů, Ňouma z Áčka, Kluk a pes, Bertík a čmuchadlo, Můj brácha Tornádo a další.