Bouvard a Pécuchet přehled
Gustave Flaubert
s úvodní poznámkou Jindř. Vodáka
Literatura světová Romány
Vydáno: 1919 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Bouvard et Pécuchet, 1881
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bouvard a Pécuchet. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (41)
Příběh dvou písařů, kteří se náhodně potkali a padli si, jak se říká, do oka. A společně kují pikle. Nic se jim nedaří a lidem jsou pro smích. To je jeden pohled na tuto knihu.
Druhý pohled na knihu, je to krásná satira, je to Flaubertovým výsměchem tehdejšímu? způsobu vědeckému bádání, kde vědcům, donekonečna se dohadujícím a prosazujícím své objevy, jde většinou jen o prosazení svého ega. Proto se v knize Flaubert tak často vysmívá mnoha vědeckým názorům či tzv. objevům, encyklopediím či populárně vědeckým článkům, které v té době skutečně existovaly.
Řekla bych, že i tato Flaubertova kniha stále žije a promlouvá i do dnešní doby. Všechny ty green deely a nesmysly zelených fanatiků.......... vědci, kteří opět masírují svá ega. Ovšem, nyní, dopady mohou být katastrofální.
Filmový seriál je velmi milý.
Související novinky (1)
Tajemný cizinec, Dáma z Monsoreau a dalších 44 eknih zdarma ke stažení
25.07.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bouvard a Pécuchet v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 201x |
ve Čtenářské výzvě | 18x |
v Doporučených | 10x |
v Knihotéce | 169x |
v Chystám se číst | 55x |
v Chci si koupit | 9x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
satira zfilmováno francouzská literatura zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
1973 | Paní Bovaryová |
1959 | Citová výchova |
1920 | Salambo |
2004 | Byli jednou dva písaři |
1929 | Pokušení svatého Antonína |
V něčem asi geniální, působí to jako slapstick před slapstickem. A to jak fyzický, tak intelektuální slapstick. Nevím jak to Bouvard s Pécuchetem dokázali.
Nicméně tenhle fakt není knize tak úplně v prospěch: působí to jako nekonečná montáž skečů Laurela a Hardyho s toutéž strukturou a toutéž pointou. To by se asi unudil i skalní fanoušek. Po zhruba 70 stránkách už hekáte únavou. Když mi zbývalo už jen asi 20 stran, ztratil jsem trpělivost. A já málokdy nedočítám, takže možná za pár měsíců si těch posledních dvacet dám. Ale netěším se na to.
Mám rád Flauberta a myšlenka i provedení knížky se mi líbí, ale celek je na mě prostě moc úmorný.