Boxer, brouk přehled
Ned Beauman
https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/99045/bmid_boxer-brouk-taK-99045.jpg
4
135
135
21. století: Nenápadný sběratel nacistických kuriozit Kevin Broom, trpící vzácnou nemocí a nejraději komunikující přes chat, najde mrtvolu soukromého detektiva a dopis od Adolfa Hitlera ze 4. října 1936 adresovaný jakémusi Philipu Erskinovi... Anglie 1934: Sledujeme podivný vztah entomologa Erskina, podivínského mladíka z vyšší společenské vrstvy, a šestnáctiletého nadějného židovského boxera Setha Hříšníka Roache, alkoholika a homosexuála se sadistickými sklony. Muži k sobě pociťují neodolatelnou přitažlivost, ale Erskine ji sublimuje do vědeckého zájmu: nabídne Hříšníkovi peníze, když mu odkáže své tělo pro posmrtný výzkum. Boxer však náhle záhadně zmizí. Erskine zároveň pokračuje v entomologickém bádání - pracuje se zvláštními brouky z Polska, kteří mají na krovkách kresbu připomínající hákový kříž. 21. století: Kevin se stává nedobrovolným společníkem záhadného nájemného vraha zvaného Velšan, které na zakázku anonymního klienta usilovně pátrá po Hříšníkově mrtvole. Román je bizarní a šokující a jistým zvráceným způsobem zábavný. Autor si pohrává s britským předválečným fašismem, současnou fascinací nacistickou mytologií, s homosexualitou a různými druhy výstřelků, postižení a úchylek. Ned Beauman se zjevně inspiroval technikami a postupy grafického románu a japonské mangy - vyprávění je místy překotné, důrazně vizuální, plné detailů a ostrých střihů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Boxer, brouk. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (27)
Ještě na škole jsem chodila na seminář americké literatury a zaznamenala si pár autorů, které jsem si chtěla/potřebovala přečíst. No a Ned Beuaman je jedním z nich. Boxer, brouk je neuvěřitelná záležitost, ve které se snoubí zhnusení s komedií a ohromením. Během čtení jsem se docela dost nasmála. Obávám se, že na dost nevhodných místech. Autorův styl psaní i smysl pro humor mě bavil a dokonale sedl.
Hodně vtipný pohled na počátky britského fašismu. Beaumanův humor mě baví. Možná příště na třetí čtení i hvězdičku přihodím.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Boxer, brouk v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 158x |
| ve Čtenářské výzvě | 14x |
| v Doporučených | 9x |
| v Knihotéce | 157x |
| v Chystám se číst | 74x |
| v Chci si koupit | 8x |
| v dalších seznamech | 2x |
Boxer, brouk
Jejda... ta kniha je ale opravdu strašně špatná. Omlouvám se, vím, že se shrnutí většinou píší až na závěr, já to ale ze sebe potřeboval dostat. A teď popořadě. Svým stylistickým výrazem se autor zařadil mezi takové velikány jazyka, jakými jsou Ludlum, Hailey nebo Dan Brown, místy dosahující strhující úrovně rodokapsových příběhů. Ač je kniha zoufale "plot-driven", všechny postavy jsou mírně retardované, aby příběh vůbec fungoval. A to v obou časových rovinách. To jen aby si náhodou někdo nemyslel, že jde o nějakou inteligentní podprahovou kritiku jednoho nebo druhého období. Zmíněná vlastnost ale nebrání například sběrateli fetišů, který celý život tráví u internetových chatů, aby se hravě dostal z bytu, zatímco na něj míří pistolí profesionální zabiják (ano, proboha, v té knize je "profesionální zabiják"!). Dialogy postav jsou na úrovni franchisových superhrdinů hecujících se v multikinech před nelogickou bitvou, ale ještě horší jsou vnitřní monology postav, zejména vypravěče, vysvětlující děj hloupému čtenáři („Věděl jsem, že tohle je moje poslední šance … Velšanovi přestanu být velmi brzy užitečný“).
Práce s reáliemi sice svou otravností připomíná Sofiinu volbu, pravdou ale je, že řadu faktů bylo třeba pokroutit, postrčit či upravit, aby kniha zachovala svou všude zmiňovanou humornou šťávu, která působí spíše jako žaludeční šťáva vylitá ve špatné části zažívacího ústrojí (jak by pravděpodobně řekl vypravěč). Kvalita rozvitých přirovnání v knize by si ostatně zasloužila vlastní článek.
Pro smíření se s dějem musí čtenář přijmout premisu, že každý potřebuje teď hned souložit, pokud zrovna někoho nemlátí do hlavy. Popsaný sexuální akt pak nemá jiný smysl, než další nepatrné posunutí děje. Žádnou katarzi, žádnou filosofii. Vrátíme-li se k postavám, nelze nezmínit freak-show jednoaktových bytostí, u nichž je jedna (humorná?) vlastnost vždy vypíchnuta tak, že potlačuje jakékoliv jiné potenciální projevy lidskosti. Namísto Millicent, Battla (komorníka), ale i místo Juliema by mohly v knize figurovat vtipně natřené věšáky na kabáty a výsledek by byl stejný.
Na závěr bych chtěl poděkovat Benjaminu Slavíkovi, který mi hned po dočtení knihy svým závěrem poskytl kladnou odpověď na otázku, jestli v dohledné době budu číst něco ještě horšího.