Buďme k sobě vlídní přehled
Josef Fousek
Myšlenky, historky, básně a texty písní v pořadech Českého rozhlasu Praha 2 nedělní Dobré jitro Obnovené třetí vydání úspěšné knihy oblíbeného spisovatele, vypravěče, písničkáře, textaře a básníka, která obsahuje to nejlepší z jeho povídání v Nedělních dobrých jitrech. Autor se v knížce dělí se čtenáři stejně jako předtím s rozhlasovými posluchači o kousek svého života, o naději i pochyby a především o víru v člověka a lásku k životu. S laskavým humorem sobě vlastním nás provází svými vzpomínkami a v jeho historkách, úvahách a textech se odráží motto celé knížky, že vlídnost a láska jsou nade vše. Své úvahy prokládá vyprávěním o své ženě a dětech, o životě divadelním, o spolupráci s Miloslavem Šimkem, o Semaforu, o svých cestách do ciziny, texty a básněmi. Kniha je vyzdobena množstvím autorových fotografií.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Buďme k sobě vlídní. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Úžasné úvahy o životě a lidech, jejich slabostech, nadějích, pochybách a víře. Hned v úvodu mne zaujalo motto které bych si chtěla opakovat vždy, když si budu myslet, že dál už nemůžu:
Nevzdávej boj a dál jdi - dál,
odejde smutek zmizí žal,
jen v tísni poznáš člověka,
co pomáhá a nečeká.
Hlavní je žít a dál se rvát,
neztrácet víru a dál mít rád
svět, který často zraní nás
a vzápětí je plný krás.
Pomáhej těm, co v nouzi jsou,
pomáhej těm, co nemohou,
jednou tou cestou půjdeš sám
na věčné cestě ke hvězdám.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Buďme k sobě vlídní v seznamech
v Přečtených | 13x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 10x |
v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
2003 | Putování s oslem |
2003 | Pojďte se smát |
2006 | Buďme k sobě vlídní |
2007 | Dobré jitro, člověče |
2003 | Andělé, nevolejte... |
Sbírka fejetonů a básní Josefa Fouska. Četla jsem podobnou knihu od Františka Nepila, té však tato nesahá ani po kotníky. Že si já a psaní pana Fouska nesedneme jsem pochopila už ve chvíli, kdy se v jednom z prvních fejetonů chlubil tím, jak vzal sekyru na svoji tahací harmoniku, dárek od otce, na který si otec dokonce půjčil peníze. No. Ne. Tohle opravdu ne.
Navíc jsou všechny fejetony víceméně o tomtéž: nemoci, politika, stížnosti na všechno možné. Pan Fousek zdůrazňuje nutnost být vlídný, vlídnost jsem ale v jeho díle dost často postrádala. Toto byla moje první a zároveň i poslední kniha od tohoto autora.