Byli jsme si blízcí přehled

07.12.2020

Je zajímavé, že nikdo zde nezmiňuje důležitou věc: hlavní hrdina je sice rodilý Brit, ale původem vlastně Ind či Pakistánec, a tak se tu řeší i problém identity Inda v Evropě. Sám autor byl přítelem Ralmana Rushdieho (vrána k vráně sedá), oba na tom byli podobně, co se původu týká. A tak na nás autor vyrukuje s úvahou, co si vezme hlavní hrdina s sebou při odchodu z bytu své rodiny (no přece milovaný obraz Johna Lennona a pár cédéček s rockovými kapelami - je to tak legrační, jako když srovnáváte obrazy Ježíše Krista v různých částech světa, každý si ho představuje po svém a koneckonců Rushdie stvořil Indku jako světovou rock star v Zemi pod jejíma nohama). Je indický Brit dost britský? Jak by se vám líbil třeba papuánský Ježíš, když v každém kostele vidíte toho krásného "našeho"? Když už nic jiného: představte si, že se narodíte jako Čech v Indii a máte tam žít.
A pak je tu také nezakrytá sexualita (Kureishi se svého času živil psaním porno příběhů), můžete si vychutnat všechny ty šťavnaté k....., za což si vysloužil odmítavý křik feministek. (Jaké jsou indické feministky, pokud vůbec nějaké?)
Bez ohledu na hodnocení mentálněvolních vlastností hlavního hrdiny, je tato kniha o civilizaci a (dez)integraci přistěhovalců. Kureishi se v hlavním hrdinovi pokusil tyto stereotypy překonat a vytvořit jakéhosi univerzálního Brita, kterým by mohl být kterýkoli muž Spojeného království a mohlo by se mu stát to samé. Snad je jím Kureishi osobně. Vždyť také v mládí čítal Sartra, Camuse, Ionesca jako my.