Bylo nás pět přehled
Karel Poláček
Knížka Bylo nás pět nemá v Poláčkově díle obdoby. Jedná se o skutečný klenot moderní české literatury, který patří k zázrakům naší mateřštiny. Je to báseň v próze, klukovskýma očima viděný rok na maloměstě. Podle ročních období můžeme příběh rozdělit na drobné časově ohraničené události, jako je pouštění draka, ohníčky, příhody ve škole, koupání, příjezd cirkusu a další. Poláček čerpá z jazyka tehdejšího maloměsta, ozvláštněného mistrovsky zvládnutým jazykovým žertováním. Díky němu dobové fráze v ústech jeho hrdinů ztrácejí svůj původní význam a stávají se básnickým prostředkem. Jedná se o vůbec poslední Poláčkovo dílo, které bylo po celou dobu německé okupace ukryto v tajné zásuvce nakladatelství. Překvapení čtenáři je dostali do ruky poprvé až v roce 1946, dva roky po autorově smrti v koncentračním táboře v Osvětimi. Před krutou současností se Poláček uchýlil k nostalgii. Zatímco mnozí jiní si zoufali, on statečně psal kouzelnou fatu morganu inspirovanou svým dětstvím, laskavý sen uprostřed tehdejší strašné válečné reality.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bylo nás pět. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (461)
Máte pravdu, knižní verze je zlá až nijaká.
Pár hlášek a nic, nuda k nudě o jednom drzým zpruděným spratkoj.
Tady jsou všechny postavy divný a cizí.
Nelíbí no.
Vypíšu pár hlášek co zaujaly.
Každý kluk, když se narodí, je nejdříve ďouče a pak teprve hoch.
Tázal jsem se Bejvala, zda by se bál, kdyby ho na noc zavřeli do cukrářství. Odvětil že by se ani trochu nebál, že by tam všecko sežral.
Půjčil mi kolo s tím že to hned lépe vypadá, když se jede k ševci skrz ty rozšmajdané podpatky na kole.
Když Mančinka usne, tak ji postavím do kouta a ona spí, opřena o stěnu a je hodná.
Eda pravil že si Pajda jednou sedl na včeličku a ona mu dala žihadlo a děsně kvičel. Namazali to olejem z lampičky.
Pak už nekvičel ale sežral šití a museli z něj tahat nitě a Eda taky pomáhal.
Bylo nám do bréče.
A nej scéna co nebyla v serošu: jak si hrají se Zilvarovou nohou: až tatínek usne tak mu tu nohu odendám a můžeme si hrát, pravil Zilvar a učinil tak.
Hráli jsme si na žebrotu. Já dělal chromajzla a Zilvar byl lidi.
Já jsem chodil a prosil jsem lidi o boží dárek a Zilvar byl jednou ten co dá a jednou ten, co nedá. Někdy dělal policajta a vedl mne na obec. To byla hra!!!
Bejval se však dozvěděl jak si hrajeme a horlivě o to stál, že by se chtěl podívat, jestli to děláme dobře.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu a i když jsem z ní měla obavy tak musím říct, že mě nakonec příjemně překvapila.
Související novinky (1)
Knižní novinky (33. týden)
09.08.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bylo nás pět v seznamech
v Právě čtených | 54x |
v Přečtených | 6 122x |
ve Čtenářské výzvě | 831x |
v Doporučených | 181x |
v Knihotéce | 1 270x |
v Chystám se číst | 372x |
v Chci si koupit | 53x |
v dalších seznamech | 39x |
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Čteno se synem jako povinná školní četba. Je dobré knihu přečíst a zároveň vidět i seriálové zpracování. Trošku se seriál od knihy liší, ale hrají v něm výborní herci, takže se to díky tomu krásně propojí. Pro děti je těžké číst ve spisovném jazyce, který autor použil, navíc s výrazy jako "kvelb", "šamstr", "prauda"... ale je to vtipné, takže nakonec to dají.