Bylo nás pět přehled

včera

Čteno se synem jako povinná školní četba. Je dobré knihu přečíst a zároveň vidět i seriálové zpracování. Trošku se seriál od knihy liší, ale hrají v něm výborní herci, takže se to díky tomu krásně propojí. Pro děti je těžké číst ve spisovném jazyce, který autor použil, navíc s výrazy jako "kvelb", "šamstr", "prauda"... ale je to vtipné, takže nakonec to dají.

14.12.2024

Máte pravdu, knižní verze je zlá až nijaká.
Pár hlášek a nic, nuda k nudě o jednom drzým zpruděným spratkoj.
Tady jsou všechny postavy divný a cizí.
Nelíbí no.

Vypíšu pár hlášek co zaujaly.
Každý kluk, když se narodí, je nejdříve ďouče a pak teprve hoch.

Tázal jsem se Bejvala, zda by se bál, kdyby ho na noc zavřeli do cukrářství. Odvětil že by se ani trochu nebál, že by tam všecko sežral.
Půjčil mi kolo s tím že to hned lépe vypadá, když se jede k ševci skrz ty rozšmajdané podpatky na kole.

Když Mančinka usne, tak ji postavím do kouta a ona spí, opřena o stěnu a je hodná.

Eda pravil že si Pajda jednou sedl na včeličku a ona mu dala žihadlo a děsně kvičel. Namazali to olejem z lampičky.
Pak už nekvičel ale sežral šití a museli z něj tahat nitě a Eda taky pomáhal.
Bylo nám do bréče.

A nej scéna co nebyla v serošu: jak si hrají se Zilvarovou nohou: až tatínek usne tak mu tu nohu odendám a můžeme si hrát, pravil Zilvar a učinil tak.
Hráli jsme si na žebrotu. Já dělal chromajzla a Zilvar byl lidi.
Já jsem chodil a prosil jsem lidi o boží dárek a Zilvar byl jednou ten co dá a jednou ten, co nedá. Někdy dělal policajta a vedl mne na obec. To byla hra!!!
Bejval se však dozvěděl jak si hrajeme a horlivě o to stál, že by se chtěl podívat, jestli to děláme dobře.