Byly jsme tam taky přehled
Dagmar Šimková
Vzpomínky ženy, která byla v 50. letech vězněná z politických důvodů společně s Růženou Vackovou, Dagmar Skálovou, či Ninou Svobodovou. Strhující próza, při jejíž četbě běhá mráz po zádech.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Byly jsme tam taky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (130)
Kniha, která je bohužel čím dál víc aktuální, opravdu by to měla být povinná četba nejenom pro školy ale pro všechny občany, kteří už zapomněli na to, jaké to bylo za komunistů a teď na ně vzpomínají skoro s láskou, nechápu. Jasně, autorka není profesionální spisovatelka, dala do knihy jen to, co jí přišlo podstatné. Ale proto není kniha o nic horší. Ale chápu, že pro náctileté holčičky to může být nuda a rády se otřou o styl, nebo formu.
Ačkoliv je to skvělá kniha, nesedne každému. Mě uchvátila. Popisy postav, jejich směřování i děj mi připadaly dostačující. Je to próza, ne faktografie, takže nemá smysl vyjmenovávat, co tam chybělo nebo mělo být jinak. Doporučuju autorům takových komentářů napsat vlastní text, kde bude vše zmiňované, ráda se na něj podívám.
Tato kniha je skvělá.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Byly jsme tam taky v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 663x |
ve Čtenářské výzvě | 155x |
v Doporučených | 78x |
v Knihotéce | 175x |
v Chystám se číst | 574x |
v Chci si koupit | 110x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
paměti, memoáry Československo 50. léta 20. století komunismus autobiografické prvky socialismus političtí vězni pracovní tábory ženské věznice
Opäť dielo, ktoré sa mi napriek svojmu neveľkému rozsahu dostalo hlboko pod kožu. Umelecky vznosný, bohatý jazyk s mnohými metaforami, miestami až poeticky nežný, naopak dodáva zverstvám komunizmu na reálnom prežitku, zdôrazňuje ich. Nejde o to, kto, čo a prečo. Ide o to, čo sa odohráva v človeku, ktorému násilne odobrali slobodnú vôľu a zadupali ju do zeme.
"... svobodný člověk je vždy aspoň částečně pánem svého žití. Zapráskne dveřmi, aby ukončil hádku, přestěhuje se do jiného domu, vstoupí do trapistického kláštera, dá se z trucu naverbovat do cizinecké legie, vyjde si do Stromovky nalokat se čistého vzduchu a klidu, napíše vzteklý dopis milence, opije se v nevěstinci, koupí manželce na usmířenou kytičku sněženek, vynadá paní ve frontě na citróny, že předbíhá - i v omezeném světě těch dní má stále ještě možnost zchladit si žáhu, vybouřit se z mizérie, něco udělat, něco odmítnout, někoho poslat k čertu, být chvíli sám.
Ale ve vězení není úniku."