Být či nebýt matkou přehled

26.11.2024

Předně: název českého vydání je neskutečně zavádějící. Autorky jednotlivých esejí neváhají, jestli se stát matkami; rozhodly se – nebo byly okolnostmi dotlačeny k rozhodnutí – jimi nebýt.
Kniha nabízí vhled do dvou desítek životů převážně kanadských intelektuálek a akademiček, většinou kolem padesátky. Mezi jejich důvody opakovaně zaznívá komplikovaný vztah s matkou, péče o jiné děti (mladší sourozence nebo partnerovy potomky), rozhodnutí jejich protějšku nebýt (znovu) otcem a nedostatek mateřského instinktu. Dost často se objevují environmentální důvody, ale nikdy v hlavní roli.

Překvapilo mě, jak málo žen odůvodňovalo svou bezdětnost principiálně a rozhodlo se pro ni už v dětství nebo pubertě. Mnohé z nich by se za jiných životních okolností matkami staly. Marně jsem tu hledala model, který by mi byl blízký, dokud jsem nenarazila na esej šarmantní theatroložky Jennifer Wiseové, kvůli němuž si asi knížku nechám (nebo si její esej alespoň ofotím). Jennifer totiž mimo jiné holduje drze geniálním a třeskutě vtipným názorům ze „Ženění a vdávání“ G. B. Shawa [nutno ale dodat, že Shaw, ač sám bezdětný asexuál, nakonec v „Člověku a nadčlověku“ doporučuje eugenicky vyhovujícím jedincům, aby zatnuli zuby a přece jen nějakého potomka zanechali...]. Autorčino rozhodnutí nestat se matkou odráží smysluplné a celistvé pojetí světa („Ano, zaslechla jsem biologické hodiny, ale tikaly pro Matku Zemi.“), doprovázené nonšalantní spokojeností a naplněním – cestováním, uměním a vědou. Dokonalé.

Četla jsem knihu hlavně jako jakési praktické doplnění díla „Nebýt, či být“ od jihoafrického filosofa Davida Benatara, v němž obhajuje filosofii antinatalismu. A bylo zajímavé sledovat, jaký má bezdětnost reálný dopad na životy. Nebo alespoň jaký dopad měla v Kanadě kolem roku 2000 (přišlo mi, že většina autorek se obtížně, ba marně vyrovnává se sugescí tehdejší společnosti, že život bez dětí je o něco podstatného, ba nezbytného ochuzen). Nejspíš si časem přečtu i „Být, či nebýt otcem“, protože nereproduktivní životní strategie je zajímavá věc – filosoficky, biologicky, sociálně.
Překlady jednotlivých esejí ale většinou dopadly strašně, na což doplácejí hlavně slovní hříčky a reálie (ne, ruská básnířka Anna Achmatovová fakt nebyla chlap, stejně jako „kangaroo rat“ není žádná vybájená „klokaní myš“, nýbrž tarbíkomyš, ach). Tohle že prošlo jazykovou redakcí? Nevěřím.

30.08.2019

Mám ráda knihy, které mi přináší nové myšlenky, nové úhly pohledu, a někdy mě i mění. Tahle mě změnila díky zajímavým myšlenkám a hluboké lidskosti, která se v každém příběhu skrývá. Nikdy nějak víc nepřemýšlela o genderových rolích ve společnosti, a tahle kniha jako by mi otevřela v některých směrech oči a nabourala moje předsudky. A v mnohém mi z osobního hlediska pomohla - poskládala mi to v hlavě trochu jinak, než jsem to měla předtím.
Ačkoliv ne všechny příběhy mě stejně oslovily a teď mi už splývají, knihu jsem přečetla dost rychle a bavila mě.