Být užitečný přehled

26.10.2015

Komentář verze 2.0. Původní se neuložil...

Od lamy Oleho jsem četl všechny knihy a prakticky ta první - Moudrost okamžiku, mě společně s vlivem kamarádky přivedla k buddhismu i v té praktické stránce věci. Pak jsem od něj obdržel lung a přijal útočiště s požehnáním. Na téhle knize je pěkné, že i laikovi prakticky ukáže, jak se dá buddhismus aplikovat na běžný, světský život i v naší, uspěchané době. Líbilo se mi, že Ole zde povídá jednak o své minulosti, kterou popsal v knihách Moje cesta k lamům a Jízda na tygrovi, tak i o současných problémech. Při tom všem láskyplném vzpomínání třeba na svoji ženu Hannah, ale zapomněl ještě dodat, jak ji podváděl a propagoval tak svoji sexuální promiskuitu se slovy, že i ona si může někoho najít.

A to je právě všeobecný problém nejen této knihy. Nikdy totiž nevím, jestli zrovna odpovídá Lama Ole anebo osoba Ole Nydahl. Některé jeho názory jsou všeobecně známy - třeba ty ohledně islámu, nošení vojenského oblečení, adrenalinové jízdy anebo otázka kultury a porodnosti... Zas na druhou stranu jsem se dozvěděl o jeho postojích, které třeba zastával při hledání nástupce 16. Karmapy (díky dopisu Dalajlamovi) anebo ohledně původní, feudální společnosti v Tibetu, ze které buddhismus přišel k nám do Evropy, aby se vlastně zachoval pro další generace. Jedno se Olemu musí nechat, a to s jakou vervou pracuje na šíření a rozkvětu vadžránového buddhismu a jeho upravení do rituálně nedogmatické podoby. Kapitola o vlivu kultury na učení je asi nejzajímavější z celého povídání.

Oleho vitalita je téměř neuvěřitelná. Potěšila mě i odpověď, kde vysvětluje, že se nebere jako nějaký guru, ale spíše jako nástroj pověřený Karmapou, což je víceméně vyloučení i onoho kultu osobnosti, který si dle kritiků zde pěstuje. Učitel by měl mít soudnost a respekt. Na druhou stranu i učitel je zas jen člověk.

Některé otázky mi přišly celkem nijaké a to, jak zpovídající nahrával různým odpovědím bylo i dost průhledné. Jiné nezapadaly do daného tématického okruhu. Jiné odpovědi ohledně mysli a nekonečného prostoru či čisté země mohou být pro neznalého zas matoucí, ale třeba to jej donutí si přečíst více literatury či zajít na přednášku. Závěrem knihy neustále opakuje, že si cení svobody, kterou v Evropě máme a považuje ji za to nejcenější, a to je myslím dle mě to nejdůležitější poselství z celé knihy. V mých očích zas o něco stoupl a i když si jeho práce nesmírně vážím, nemám jej na tom zosobněném piedestalu jako jiní přátelé na cestě.