Callisto přehled

24.02.2021

Tajemného autora, který nevystupuje na veřejnosti a nikdo o něm nic neví, znám díky skvělé knize Delfíní lidé.
Callisto je překvapivě svěží, chytlavý příběh jednoho trumbery. Hlavní hrdina, velký, hloupý, naivní, ale dobrosrdečný smolař, mi připomněl Jona Voighta z filmu Půlnoční kovboj, i když příběh Odella není tak temný. Je to připomenutí toho, jakého je boží smysl pro humor druhu. Pokud by se tohle stalo ve skutečném světě, Odell by z toho průšvihu živý jistě nevyvázl. Kdyby bylo zakončení jiné, musel by být jiný i celý koncept zaznamenaného příběhu, ale podle mne by to stálo za to. Asi by mi pak uvízl v hlavě na delší dobu.
Cituji: "Řekli byste, že pravda je prostě pravda, stejně jako koště je prostě koště. Dva lidi by mohli stát každý z jedný strany koštěte a shodli by se na tom, že to je koště, protože by tam bylo - koště. Ale to koště, na který se dívám já, není to, co vidí Poďobanec. On místo toho vidí popelnici. A já s tím nemůžu vůbec nic udělat, což je na tom to nejhorší."

20.09.2017

Nejlépe se srovnávají autorovy knihy, když od něj čtete druhou. Callisto u mě sice nevyvolal takový literární orgasmus, jako se povedlo Delfíním lidem, přesto to bylo velmi příjemné počtení.
Callisto má, díky slabomyslnějšímu vypravěči, poměrně vtipný podtón, což mě ze začátku trochu děsilo. Jestli něco opravdu nemám rád, jsou to humoristické knihy. Tady je naštěstí správně nadávkovaný a k tomu černočerný. Kdykoli přišla humorná pasáž, udeřila hřebíček na hlavičku. Zvlášť když se kopou hroby..
Hlavní hrdina, jak už jsem naznačil je příklad balíka, oběť propagandy a mediálních pravd, které jsou do něj chrleny z jeho oblíbené televize. Občas ale dokáže něco tak geniálně vystihnout, že jsem si ho oblíbil během pár kapitol.
Většina ostatních postav v knize je poměrně bizarních, což je asi samozřejmé u knihy, která se odehrává v americkém zapadákově. Američtí burani tu svou povahou představují odvrácenou tvář země neomezených možností.
Autor tu řeže do živého jako šílený řezník, dělá si prdel z masové hysterie kolem terorismu, paroduje náboženství, politiku, mezilidské vztahy a všechno to dělá s mistrovskou elegancí. Příběh má spád, každých pár stránek nastává nový zvrat, aniž by byl čtenář přehlcen dějem, navíc má kniha tu skvělou vlastnost, že netušíte, co se stane v další kapitole. Tak to mám rád. Možná jen ke konci sem trochu nechápal, proč to koulí zrovna tímhle směrem a celý to začalo být malinko přitažený za vlasy, přesto sem si příběh užil až do překvapivého happyendu.
Krol by klidně mohl být scénárista, protože fázování knihy má ten specifický filmový charakter, přesto bych po zfilmování knihy netoužil, protože výjimečnou jí dělá právě Krolův styl psaní.