Květ odvahy přehled

19.04.2024

Skvele ukončená séria súrodencov Cameronových. Christa bola srdcom aj dušou oddaná Juhu. Jedine koho dokázala zniesť bol jej brat Jess a švagriná Callie. To sa ale netýkalo Callieinho brata Jeremyho. Hlboko pohŕdala každým severanským vojakom. Jeremy a Christa boli hlavne kvôli Christe ako pes a mačka. Bola príliš hrdá a po hrôzach vojny, ktoré zažila, ešte prišla aj o milovaného snúbenca sa jej ani nečudujem. Bola telom aj dušou vlastenkou a on bol všetkým, čím pohŕdala. A aj keď na to chvíľu zabudla, hneď sa jej vrátili spomienky. Jeremy bol úžasný muž a Christa to vedela, ale stále bol Yenkee. Táto série je naozaj perfektne napísaná. Nejde len o lásku hlavných postáv, ale celkovo o históriu. Autorka si dala fakt záležať. Všetky dátumy a dôležité postavy občianskej vojny sedeli. Takže okrem romantiky, budete múdrejší aj o kúsok histórie.

11.10.2022

(SPOILER) Pro Christu je Cameron Hall vším, zasvětila mu poslední čtyři roky a přivykla tu tvrdé práci, ačkoli jí její rodný domov vlastně nepatří. Obětuje tomu domu i případné vyhlídky na sňatek z lásky. Je rezervovaná, velmi schopná, předčasně dospělá bez vlivu dospělých autorit, což se u ní projevuje výrazným sebevědomím a určitou zpovykaností.

Její seveřanský manžel je v jejích očích hlavně Yankee, než člověk a Christa si nedá práci s tím, aby za modrou uniformou Unie viděla i jeho další schopnosti a vlastnosti. A Jeremy jí taky lepší stránku své osobnosti neukazuje. Ačkoli občanská válka skončila, jejich osobní válka právě začíná - jeden druhému nepřizná jediný kladný bod, neukáže ani stopu zranitelnosti nebo dobré vůle. Jeremyho horší JÁ má bohužel sklon její nezávislost výrazně omezit a přizpůsobit svému způsobu života.

Pobavilo mě, jak to tu v recenzích Christa schytala. Přiznám se, že i pro mě byla hůře lidsky pochopitelná, ale vžít se do ní umím. Představte si, že by nebyla jižanskou kráskou plnou zášti vůči vítězným Yankeeům, ale např. Češkou žijící v protektorátu, pocházela by např. z rodiny příslušníků tehdejšího odboje, denně v hrůze z gestapa a strachu o své bližní. Najednou by byla nucena se vdát za stoupence Německé říše, jakkoli atraktivního a hrdinského. To prostě nejde, to je neřešitelná fatální katastrofa. No, a takhle nějak to v sobě asi Christa měla srovnané. Hned se to chápe líp, že jo? Hodily byste tohle taky jen tak za hlavu, když tuhle českou dějinnou etapu znáte?

Jasně že svou úsečností a neústupností si situaci velmi zhoršuje a z Jeremyho vytahuje to horší jeho povahy. Ona neumí být diplomatická a vstřícná, on není dvorný. Štěkají na sebe jako psi, dělají si naschvály. Jeremy žárlí na každého, kdo ji dovede rozesmát a galantně pobavit. Je důstojníkem, ale jeho „bitevní“ taktika vůči Christě je stále stejně direktivní a bez efektu. A co se týká házení s Christou na postel, ona tedy vážně není cílovka, která toto ocení.:-) Pro Jeremyho je sex náhradou za partnerskou komunikaci - vyjadřuje tím Christě svou nadřazenost, svůj obdiv k ní, svou vstřícnost, potřebu být jí blíž, svůj úžas nad tím, jak je krásná - ale Christa ve své nezkušenosti takovou komunikaci rozklíčovat neumí. Spousta věcí, které Jeremy říká, má hlavu a patu, ale jelikož je na svou ženu řve, Christa vnímá víc tu formu než obsah a jako pominutá na něj ječí taky. V jízlivostech jsou rovněž oba velice nadaní. Ona by potřebovala některé reálie Divokého západu vysvětlit, ale jelikož se s Jeremym vždy nejpozději po pátém souvětí ukrutně pohádají, nevznikne k tomu prostor.

Tento díl má nejméně romantických prvků, přibylo dobrodružství. Cesta na západ na koních, setkání s Indiány a bizony, celé to putování divokou krajinou, moc mě to bavilo! Milostná scéna tu noc po setkání se Shermannem, kdy Jeremy zkusí poprvé jiný přístup, je báječná, nic smyslnějšího jsem od žádné autorky ještě nečetla. Kdykoli čtu o tom, jak hrdinové zboří svoje obranné valy, dávám oči v sloup, každá autorka romancí tento motiv nadužívá a zpravidla nijak dobře – v této knize poprvé čtu, jak s motivem „ochranných valů“ vůči druhému člověku jde mistrně pracovat. Christa se postupně mění, víc přemýšlí, míň bojuje – je hezky vypodobněné, jak se to v ní mele, jak zranitelná si proto připadá a nejraději by před těmi změnami utekla zpátky ke své afektované černobílé představě o dobru a zlu.
A potom Christa udělá tak fenomenální umanutou kravinu, až rozum brání, to by se čtenář skoro rozbrečel.
Jedno tedy ale autorka naprosto zabila – útěk Thayera autorka popíše propracovaně a barvitě, ale tak, že výstřely nevzbudily pozornost celého ležení (cože???!!!) a úspěšné osvobození Darcyho a paní Brooksové taky "dře". Jakkoli jsem do té doby příběh doslova hltala, tohle mě zklamalo!
Nicméně, když tohle autorce odpustíte, dál je to napínavé jak kšandy! A dojemné…