Čarodějnice školou povinné přehled

28.04.2023

Dětských britských televizních seriálů, které se mi hluboce vepsaly v paměť, bylo více. Mezi nimi byly i Čarodějnice školou povinné z roku 1998. Až teprve celkem nedávno jsem s ostudou zjistil, že vznikl na základě knižní série Jill Murphy. V mezičase všech těch let svět ovládl Harry Potter, který mi tehdy předně přišel jako "vyžírka". Potterovskou sérii mám za sebou, a tak jsem se konečně mohl stavit i na Akademii slečny Krákavé. Srovnání s Harrym budiž nevyhnutelné; stejně jako tahle rozmilá záležitost pro (velmi) mladé čtenáře přišla vhod po několika náročnějších knihách.

První díl o dobrodružstvích o poněkud nemotorné Mildred Virválové je spíš povídkou než knihou plného formátu. Zkratkovitost a jednoduchost textu dospělému čtenáři může činit překážky, ale zároveň těm mladším (věkem nebo myslí) dává ohromný prostor pro fantazii k domýšlení si detailů i celků. Příběh má rychlý až epizodický spád minimálně do poloviny knihy, kdy děj trochu zvolní a začne být propracovanější. Hodinka četby (velikého fontu) nabídne zábavu a na nic více si ani nehraje. Čtenář se seznámí s klasickými postavami ředitelky Krákavé, poněkud přísné profesorky Metlové a samozřejmě dívčích osobností Mildred, Maud a Ethel.

A věřte mi, že to srovnání s Potterem, které mám v sobě už dlouhé roky, bylo oprávněné. I po těch pár stránkách je znát jedno z míst, kde Rowlingová nabrala jednu z inspirací. Přičemž počet sedmi dílů je tou nejmenší nuancí. Nevraživé pohledy profesorky Metlové vůči Mildred nejen během výuky lektvarů; nadhled a shovívavost ředitelky Krákavé k copaté nešťastnici; Velký sál; rozmazlená, namyšlená a poněkud ambiciózní Ethel Svatoušková; a další podobné maličkosti člověku jistě připomenou o dvě dekády mladší knižní sérii=o)

Každá z Akademií, ať v Bradavicích nebo u Krákavé, mají svá specifika i určení. Jill Murphy při nejmenším v prvním díle dala na jednoduchost a přímočarost vyprávění i zápletky, stejně jako na větší samostatnou fantazii čtenářovu. Dospělému čtenáři ovšem rozhodně vykouzlí úsměv na tváři a takovou pohodovou cestu do nostalgie. A to jednoznačně zasluhuje respekt i to kouzelné potěšení z četby. Jelikož další díly mají pohledem tendenci v mírném nabírání na počtu stran, beru úvodní knihu spíš jako takovou upoutávku.