Čas vlkov: Život v troskách Tretej ríše přehled
Harald Jähner
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503012/bmid_cas-vlkov-zivot-v-troskach-tretej-r-eVf-503012.png
4
8
8
Nemecko 1945: krajina v troskách. Z miest sa stali ruiny a viac než polovica obyvateľov žije tam, kde nepatrí alebo netúži byť. Ako sa z takéhoto chaosu dá znovu vybudovať fungujúca spoločnosť? V zbombardovanom Berlíne sa novinárka a členka odboja Ruth Andreas-Friedrich zohrieva pri provizórnej piecke a do denníka zaznamenáva, ako mesto zachvátilo šialenstvo očakávania a pracovitosti. Američania vysielajú Hansa Habeho, židovského novinára a vojaka americkej armády, do prvej línie psychologickej vojny, ktorej úlohou je založiť novinové impérium a pokúsiť sa zmeniť nemecké myslenie. Filozofka Hannah Arendt sa vracia do krajiny, z ktorej utiekla, a s prekvapením zisťuje, že jej obyvatelia sú síce posadnutí túžbou po novom začiatku, no pri zmienke o holokauste mlčia. Kniha Čas vlkov zobrazuje fascinujúcu panorámu národa, ktorý sa ocitol na križovatke monumentálnych zmien. Roky 1945 až 1955 boli hrubou a surovou dekádou, no ukázali sa ako rozhodujúce obdobie pre ďalšiu budúcnosť Nemecka. Autor ponúka strhujúci portrét skorumpovanej, demoralizovanej a súčasne slobodnej spoločnosti.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2022 , N PressOriginální název:
Wolfszeit: Deutschland und die Deutschen 1945 – 1955, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čas vlkov: Život v troskách Tretej ríše. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
„Soudržnost unavených a vyčerpaných poválečných Němců, vyléčených z nacionalistických vášní všeho druhu, byla i v tomto ohledu trvalá a důsledná: nacistické zločiny si navzájem odpouštěli. Skutečnost, že si Němci mezi sebou nechtěli vyřizovat účty, byla dalším fenoménem, který Spojence ohromil. [] Myšlenkou promeškaného povstání se zabývala také Hannah Arendt ve zprávě o své návštěvě Německa: ,Jedinou myslitelnou alternativou k programu denacifikace by byla revoluce - výbuch spontánního hněvu německého lidu proti všem známým prominentům nacistického režimu. Jakkoli by takové povstání bylo nekontrolované a krvavé, jistě by přineslo spravedlivější měřítka než ta, která se uplatňují v byrokratickém procesu. K revoluci však nedošlo, a to nikoli proto, že by bylo obtížné ji pod dohledem čtyř armád zorganizovat. Bylo to pravděpodobně jen proto, že by k ochraně skutečných viníků před hněvem lidu nebylo zapotřebí ani jednoho německého nebo spojeneckého vojáka. Tento hněv totiž dnes neexistuje a zřejmě nikdy neexistoval. ,Soukromá odplata se tedy nekonala - ale ani ta státní neprobíhala v uspokojivé míře.“
--
Člověk něco zná o příčinách a průběhu války, ale už míň o době bezprostředně po ní. Jähner si klade za cíl vysvětlit, jakými cestami se Německo vydalo, aby se z totálně zničené země plné fanatických nacistů stal demokratický stát s rodícím se hospodářským zázrakem. Na otázku číslo jedna, pravda, neodpovídá – jak se jeho země dokázala duchovně přebudovat, když NSDAP měla přes 10 milionů členů, kdy se většina nacistů nakonec vrátila do veřejných funkcí a když ani jejich nejzarytější odpůrci už po válce neměli příliš velkou touhu po jejich potrestání.
Kdybych snad vedle téhle nečetl Snyderovy Krvavé země a nevěděl, jak neporovnatelné utrpení Němci a Rakušané způsobovali všem ostatním, možná by mě víc dojímalo, že jim to neklapalo v posteli, že jim stoupla kriminalita, že fasovali potraviny na lístky nebo jejich údiv, že byli ve světě ještě několik desetiletí tak neoblíbení. Přesto je to moc zajímavý příběh jednotlivých lidí, tance a vůbec umění té doby, ale taky vysídlení, sobectví, utrpení a stovek milionů kubíků suti.
--
„Spisovatel Walter Kolbenhoff v roce 1946 referoval z jedné hornobavorské vesnice: ,,Tito sedláci nikdy neseděli v protileteckých krytech, když se sypaly bomby a vyhasínaly životy blízkých. Nikdy se netrmáceli v mrazu a o hladu po cizích polních cestách. V době, kdy jiní vítali každý den, který jim znovu daroval život, jako dar, seděli na svých usedlostech a vydělávali peníze. Tento osud je však nenaučil pokoře. Jako by se nic nestalo a vůbec se jich to netýkalo.“
Protože jsme se po válce ocitli na straně vítězů, neměli jsme péči o poražené, jen opovržení a odsudek. O to více je pro nás poučné sledovat děs války, který neskončil vítězstvím ale pokračoval v Německu chaosem, obrovskými problémy od nekonečných hromad sutin, přišlých 12 mil vyhnanců, nedostatek potravin, topiva, všeho. Znásilňování ruskými vojáky bez konce...Hrdý národ, povýšený nad ostatní se musel naučit krást a obchodovat na černém trhu, aby přežil, všichni, bez výjimky. Vzdělaný, prostý, umělec, inženýr, básník, nádeník.
Z této bolesti a hrůzy se zrodil nový národ. Staronový. Poučil se z hazardu hloupých populistů a ponechal si soudržnost, pracovitost a píli.
Harald Jahner popisuje s německou pečlivostí celý tento proces, který v nás vyvolává mnohé otázky a je trochu návodem pro politiky, jak funguje společnost, národ, stát. Je jisté, že Německo se nejbližších 100 let do podobné situace nedostane - a co my?
Škoda, že kniha vyšla nejprve na Slovensku, ale v moji generaci jsem dříve byli zvyklí, že na Slovensku vycházejí zajímavější tituly, takže se těšíme na český překlad, který přiblíží tuto tématiku širšímu publiku.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čas vlkov: Život v troskách Tretej ríše v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 10x |
| v Knihotéce | 10x |
| v Chystám se číst | 10x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 2x |
Čas vlkov: Život v troskách Tretej ríše
Kniha ako taká sa super čítala, ALE
teraz napíšem niečo čo je v momentálnej dobe dosť kontroverzná téma.
Pre serióznosť knihy by bolo fajn, tam opísať viac aj ruskú časť rozdelenej ríše. Prepiera sa najmä americká, francúzka a britská okupačná zóna, ale z ruskej časti okupačnej zóny tam veľa info nie je.
Keď má byť kniha vyvážená, tak by mali byť aj také pomyselne informačné "váhy" rovnako vyvážené.
Zo strany spojencov množstvo informácii zo strany zssr žiadne, čo je škoda, lebo mám potom pocit, že sila knihy je preklopená na váhach len v prospech západných mocností...
(tým fakt teraz nechcem povedať, že všetko západné je zlé. Zhodnotiť čo je zlé a dobré by mal asi čitateľ podľa ucelených informácii a tu k celému obrazu chýbalo - podľa mňa dosť)