Čas voní dálkou - Naprsquaw I. přehled
Ludmila Vaňková
Román o přátelství, lásce, odvaze a touze po svobodě se odehrává v revolučním roce 1848. Nadějná mladá herečka má mnoho ctitelů mezi studenty v Praze i ve Vídni. Společně s Vojtou Náprtkem se rozhodnou odejít z habsburské monarchie do země svobodných a smělých lidí - do Ameriky.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čas voní dálkou - Naprsquaw I.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Kniha barvitě líčí události revolučního roku 1848 především v Praze a ve Vídni. Hlavními postavami jsou mladý Vojta Náprstek a jeho přítelkyně Katinka Krákorová. Oceňuji získané informace o této velmi pohnuté době a o mnohých významných osobnostech s ní úzce spjatých.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čas voní dálkou - Naprsquaw I. v seznamech
v Přečtených | 63x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 46x |
v Chystám se číst | 18x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
1997 | Cval rytířských koní |
1994 | Král železný, král zlatý |
2004 | První muž království |
1995 | Žebrák se stříbrnou holí |
2008 | Příběh mladšího bratra |
... "fantazie na holou skutečnost nestačí" ... (Ludmila Vaňková)
A tak se začíná středoevropská "commedie dell´arte " ... kulisy jsou připravené.
Zázraky techniky (no jen si to představte, vlakové spojení mezi Prahou a Vídní!) jsou na vzestupu, zvláštní nálady ve společnosti sílí a čeština se hlásí o slovo!
Všude kam se podíváte se mluví o slovanské vzájemnosti, která nabývá na významu, dost se totiž v jistých společenských kruzích začíná mluvit česky, čeština je tak slyšet všude kolem, nejvíc možná ve Vídni (možná dokonce i víc než v Praze), a tak monarchie je na tom právě naopak, proto se taky zuby nehty brání, píše se r. 1848 a vzduch se chvěje - předzvěstí ... dějiny ožívají ...
"K zemi!, vykřikl. Přes řeku střílejí z kanonů!"
"... sám se rozběhl do Klementina. Vytáhli prapor na astronomickou věž a obsadili barikádu. ... Nálada zvolna stoupala, jak se ukázalo, že děla nejsou tak nebezpečná. Nezkušeným nedošlo, že to je jenom laškování. Skutečná kanonáda vlastně ještě nezačala."
Na scéně se objevují tolik známá jména jako Jungmann, Dobrovský, Palacký, Frič, Rieger, Tyl, Štúr, a nesmí chybět ani známý buřič K. H. Borovský (kdo jiný by měl varovat v době, kdy se mluví o slovanské sounáležitosti před slovanským mrazem z východu, dost aktuální téma, že, možná paní Vaňková ani netušila, jak aktuální její příběh ještě bude) ... a v neposlední řadě, hlavní hrdina student Vojta Náprstek a svobodomyslná, po čertech chytrá a podnikavá Katinka Krákorová.
Na pozadí národně-obrozeneckých dějin se tak začíná odvíjet jejich životní příběh, který je hodně o idejích a o svobodě ... k sebeurčení národa, ale hlavně životní cesty jednotlivce.
Jenže účast na těchto velkých událostech se jen tak neodpouští, tak proto čas voní dálkou a svobodomyslným světem ... tam za velkou louží!
Jejich osobní příběhy paní Vaňková svým osobitým způsobem propojila s historickými událostmi ... ty se pak samozřejmě promítají do všedního života všech zúčastněných, a umět zachytit dobovou atmosféru, to je její "know-how" ... respektovat historicky doložená fakta a vylíčit je v poutavém dobrodružně-romantickém historickém příběhu, tohle paní Vaňková prostě umí :-).
A tak příběhem proplouvají další jména ...
- žen, které měnily svou dobu - Božena Němcová, Bohumila Rajská (manželka Čelakovského), které spolu s Tinkou nastavují ženám nový směr!
"Tinko! Nastavila jsi tu laťku moc vysoko! "
- a samozřejmě taky všech ostatních slovanských národů ... které prožívají to samé co Češi?
"Slované! Co to je? Mytický folklor: Mám ho rád, ale budoucnost?" "Nemyslím, že český národ nějakou má."
"A Chorvati ano?"
"Chorvati mají Jelačiče a s nimi se šťastně svezou Slováci. Maďaři mají jiné starosti než dupat po ponížených ... sami si podrážejí nohy, když proti sobě popudí slovanské národy."
"A koho máme my? Windischgratze a Thuna! Pěkně děkuju."
"Máme taky Havla, Palackého, Riegra" , řekl Vojta vážně.
"Ty si potrpíš na aristokraty?"
"Oni si na ně potrpí. ... demokraty nikdo z mocných v Rakousku vážně nebere. To není Francie. Jako by nějaká česká šlechta byla. Ani jeden z nich se nepřidal k povstání."
"Snad ne, ale v jeho jménu se dali zavírat. Nezřekli se ho před úřady pro vlastní bezpečí. Já byl na barikádách i v Praze a lituju, že nejsem Francouz."
"Ani tam nedopadli líp."
"Ne. Ale duch je jiný."
...
"Monarchie není k životu. ... Panebože, Tinko! Pryč! Tady nic nezmůžeme! ... Možná se vydám do Ameriky."
...
Druhý díl Naprsqaw (Náprstkové) tak čeká ...