Město duchů přehled

předevčírem

„Potřebujeme hodně statečnosti, abychom se postavili svým nepřátelům,
stejně tolik ale i k tomu, abychom se postavili svým přátelům.“

I když je tato fantasy určená mládeži, rozhodně se líbila i mi.
No, přeci jsou tam duchové a ještě k tomu Skotsko ... :-)

Otázky autorce :
Co bylo vaší prvotní inspirací pro Město duchů?
Prvotní nápad na Cassidy a její schopnosti – tedy dívku uvízlou mezi živými a mrtvými, jednou nohou v každém z těchto světů – jsem dostala před mnoha lety. Ale všechno to do sebe začalo zapadat, až když jsem se přestěhovala do skotského Edinburghu.
Edinburgh je velice staré a velice strašidelné město. Nejvíc ze všeho se mi ale líbilo, že úplně každý, koho jsem tu potkala, měl nějakou duchařskou historku. A nejen to. Lidé tu mluvili o duchách, jako kdyby se bavili o rodinné dovolené nebo o domácím mazlíčkovi – jako kdyby to bylo normální.

Proto jste se rozhodla knihu zasadit do skotského Edinburghu?
Ano. To místo má prostě atmosféru. V jeho kamenech cítíte historii a v každé uličce či staré budově duchy. Vyzařuje takovou děsivou (a krásnou) energii, to jsem chtěla zachytit. Ta knížka je krátký, velice morbidní milostný dopis městu, kde takříkajíc uchovávám své kosti.

Musela jste si něco k napsání tohoto příběhu nastudovat, a pokud ano, co to bylo?
Byla jsem úplně na všech místech, která Cass v knize navštíví, a studovala jsem nejrůznější strašidelné historky, které tvoří základ edinburského duchařského folkloru. Čtenáři a čtenářky si to možná neuvědomí, ale všechny strašidelné historky, které se v knížce objevují, jsou skutečně zdokumentovány! Jediné, co jsem si zcela vymyslela, je hlavní záporná postava. Takže ačkoli je Rudá vrána smyšlená, všichni ostatní duchové a všechna strašidelná místa, která Blakeovi zkoumají, pochází z místních legend.

31.05.2024

45% - nenadchne, neurazí, vlastně to skončilo skoro dřív, než začalo, a to po jediné duchařské historce, která se celkem rychle vyřešila. Připomínalo mi to víc pilotní díl k začínajícímu seriálu než plnohodnotnou knihu. Hlavní postava Cassidy je definovaná jen skrze to, co prožívá ohledně své schopnosti projít za Závoj a vidět duchy, než že by měla extra prokreslený charakter, a o jejím kamarádovi Jacobovi se nedozvíme víc, než že je to duch, který sice nemůže s ničím pohnout, ale nějak ji vytáhl z ledové řeky, kde se málem utopila, a nějak jí čte myšlenky. A Cassidini rodiče ji sice dotáhnou do tajemného Edinburghu, kde natáčejí duchařský seriál (byť nemají tušení, že jejich dcera duchy vážně vidí, a Jacoba jí zas tak nevěří) ale jinak působí jen jako nevýrazní komparzisté. A bylo dost zvláštní, jak rychle Cassidy uvěřila stejně "postižené" Laře a vrhla se na převádění duchů uvízlých v mezisvětě na druhou stranu. Jenže jí přitom nevěřila natolik, aby si dala pozor na Rudou vránu a její touhu ukrást si něčí život pro sebe.
Velké písmo a dvojité řádkování působí jako z knihy pro mnohem mladší čtenáře a natahují knížku na téměř 300 stran, přestože je to spíš krátká jednohubka. Celkem mě otravovaly časté narážky na Harryho Pottera, které ději ničím nepřispívaly a působily spíš lacině a podbízivě. Jsem ale zvědavá, jestli se příběh a postavy v pokračování více rozvinou.