Celý den drobně prší (Výbor z deníků 1920–1937) přehled

06.12.2024

Přesně u tohoto "sborníku" se dá debatovat o tom, co ještě je literatura a co už ne. Vydat deníkové záznamy významného autora je určitě chvályhodné, je ale otázka, jak k tomu přistoupit a jak to uchopit. Největším problémem knihy je v tomhle případě opravdu rozsah, který je mohutný a atakuje skutečně úctyhodný počet stránek, jenže v drtivé většině se zápisky opakují v různých obměnách a úplně zoufale tu chybí vysvětlivky a popisky toho, o čem a o kom se autor zrovna zmiňuje. Trochu fascinující je i odosobněná forma psaní, kdy i náznaky nějakého oblouku jsou naprosto suše smeteny pod stůl (několikrát Foglar uvádí, že mu není dobře, cítí se v depresi, ale skoro nikdy nenapíše z čeho a v podstatě ani to, kdy ho všechno přešlo), takže nějaké emoční výlevy tu absolutně nejsou a i o svých pokusech o rande píše věcně a nezaujatě. Nejzajímavější je tak kniha z pohledu toho, čemu autor věnoval většinu času a jaké problémy vlastně řešil a toho, že Skaut, táboření a tělesná kultura pro něj byly naprosto vším a neváhal jim obětovat valnou část svého mládí. Literární začátky tu zmíněny jsou, ale opět platí, že nějaký hlubší náhled do tvorby se nekoná a spíše se mluví o tom, na koho jak knihy působí a kdo všechno o ně má zájem. Až fascinující je skutečnost, že prakticky na začátku každého zápisku je zmíněno aktuální počasí, které jako by i přes pochopitelnou proměnlivost bylo jedinou jistotou v autorově životě. Celý den drobně prší určitě stojí za pozornost, ale spíš jako zajímavost a částečný náhled do pracovního života autora, který provázel dětství a dospívání nejednoho chlapce (a nepochybně i dívek). 60 %

21.01.2024

Knih od Jaroslava Foglara i knih o něm máme doma slušnou sbírku, takže toto je taková, možná špatně řečeno, třešnička na dortu. Byl to úplně obyčejný člověk, jak jsem kdysi měla tu čest ho poznat, deníkové zápisy jsou velmi zajímavé a snad jsem jen občas měla při čtení trochu ostych, jako když se mu hrabu v soukromí.