Černé koráby II. přehled

01.08.2019

Dobrodružná a velmi čtivá dvoudílná pouť Bělovlasého, na jehož „bezejmennost“ jsem si zpočátku nemohl zvyknout, ale to je v napínavém příběhu vlastně jenom maličkost. Klasická knížka pro mládež se vší svou černobílou naivitou, která ale ani na chvíli nenudí, i když mají oba díly dohromady přes 600 stran. Takový Egypťan Sinuhet či Tajemný Etrusk pro mladší čtenáře.

SPOILER: v diskuzi se někdo kdysi ptal, kudy pouť mladého Trójana vedla. Tedy vězte, že z Tróje do Byblu (Gebalu), Egypta (k Fajúmskému jezeru a městu „Krokodýlopolis“) a přes Krétu zpět. Dále přes Dardanely a Bospor do Černého moře. Pak podle mne po Dněpru na jeho konec někde v centrálním Bělorusku, dále po některé z řek - snad Nemmuna? - do Baltského moře v prostoru Kurské kosy. Pak logicky okolo Dánska a na britské (cínové) ostrovy s prohlídkou si nějakého „stonehenge“ v okolí Tenže. A pak přes Gibraltar domů. Kolem celé Evropy. :-) Konec SPOILERU.

Historicky obsahuje sice pár zásadních nesrovnalostí, ale v rámci žánru to vůbec nevadí.
Ty nesrovnalosti jsou pro zajímavost následující: především plavba po Dněpru a následné přenesení lodi až na řeku Neumann...no nevím, nevím. Z historických věcí – Féničané expandovali do západního středomoří až o pár set let později než je rámcové zasazení knihy v 15.-16. stol. př.n.l. Tehdy byly obzory přece jen menší. Kartágo bylo založené v 9. stol, Cadis střežící Gibraltarský průliv kolem roku 1100 př.n.l. a cestu na Cínové ostrovy (předpokládané někde u Británie) hledal Himilco až kol. roku 500 př.n.l.
Ale to, že jantarové stezky ze severní Evropy kolem velkých řek Dunaj a Dněpr vedly už v době bronzové, to je asi fakt.