Šibal Makočuba přehled

12.08.2019

Šibal Makočuba je jedna z nejslabších knížek pro děti, jakou jsem kdy četla. Myslím, že už samotný název jen málo sedí ke skutečnému obsahu knihy, ale budiž. To je konečně podružnost. Po formální stránce bych autorce vytkla především tlachání. Roztomilým a v zásadě příjemným slohem se patrně snaží stupňovat napětí. Ale čeho je moc, toho je příliš a výsledkem je, že doslova a do písmene ubíhají stránky, aniž se cokoli stalo či bylo řečeno cokoli relevantního. Konstatováním roztomilých banalit je kniha natolik prošpikovaná, že tvoří až 70 % z jejích nekonečných 188 stran.
Neméně iritující je fakt, že v ní vystupuje pouze jeden "člověk" a sice moudrý bílý Moreno. Ostatními aktéry jsou zvířata a černoši. Pokud je kdekoli řečeno, že se jedná o chlapce, ženu, dítě atp. absolutně vždy je dodáno, že jsou ČERNÍ jako by se tím o nich říkalo vše podstatné. Slova jako jinoch, válečník, náhodný kolemjdoucí (kdokoli!) autorka snad ani nezná. Vždy je to jen černoch nebo černoušek. Autorka si nejspíše myslí, že kniha dětem představuje ty roztomilé hodné černoušky v pozitivním světle. Je to, bohužel, světlo poněkud dehonestující. Jedině bílý moudrý muž dokáže nakonec celý problém vyřešit.
Navíc je po obsahová stránce kniha velmi plochá, obrovský potenciál africké mytologie, který by bylo možno přetvořit v pohádky, nevyužívá. Dobrodružství vlastně také nenabízí... Jsem z ní poněkud na rozpacích. Za mě je to spíš relikt, který, doufejme, postupně z knihoven vymizí a k nalezení bude už jen mezi kuriozitami.