Češi na Rallye Dakar - Kompletní historie přehled

02.02.2021

Tahle kniha mě zaujala už na první pohled v nějakém přehledu vycházejících novinek, který mi chodí. Rallye Dakar tak nějak sleduju odmala, tak to byla celkem jasná volba. Už na první prolistování se to jeví jako velmi zajímavě udělaná kniha, navíc vzhledem k velikosti, kvalitě papíru i fotek za docela přijatelnou cenu. Je to její druhé, doplněné vydání z roku 2020, poslední zmapovaný ročník rallye je tedy ten první v Saudské Arábii v r. 2020. První verze knihy se věnovala 11 "zlatým ročníkům", tu nemám, ale dle názvu předpokládám, že tedy převážně těm, v nichž K. Loprais získal 6 a J. Macháček 5 vítězství ve svých kategoriích.

Když jsem knihu začal číst, tak mě trochu zarazilo, že na jejím začátku ani konci není obsah, já tohle nemám moc rád, už jen proto, že tady je dost pravděpodobné, že čtenář bude někdy chtít nahlédnout na nějaký konkrétní ročník, což by při nahlédnutí do obsahu byla otázka okamžiku. Navíc by to na první pohled ukázalo, jak je kniha členěna, systém jejího členění mi zpočátku trochu unikal a moc jsem se v něm neorientoval. Budu se mu věnovat trochu obšírněji, aby vynikla jistá chaotičnost a přeskakování od jednoho k druhému. Nebo mně to aspoň tak přišlo.

Úvod se krátce věnuje prvnímu většímu úspěchu našich závodníků v roce 1986, který ovšem zhatilo africké bahno, aby v dalším ročníku poprvé výrazně vysvitla budoucí hvězda K. Lopraise, který dojel na 2. místě v kategorii kamionů a vše pečetil třetím místem J. Moskal s Liazem.
Následuje představení největší tuzemské hvězdy této soutěže, Karla Lopraise a poměrně obsáhlý rozhovor s ním.
Další kapitola nese název "Historii kamionů na Rallye Dakar psali Češi", ta podrobněji popisuje to, co bylo nastíněno už v úvodu, od prvních pokusů Liazů k bohaté a úspěšné historii účasti značky Tatra, od prvních vlastně sériových valníků modelu T 815 přes "hasičáky", legendární Pumu až po jisté tápání a řadu neúspěchů po změně pravidel, která vedla ke zhoršení jízdních vlastností vozů, které jim náhle musely vyhovovat. Tato kapitola končí v r. 2007 (poslední odjetý Dakar na území Afriky) a zmiňuje i návrat Liazu s Martinem Macíkem.
Další stránky knihy patří několika tabulkám se statistikami československé a české účasti po dobu trvání rallye na území Afriky - jména, značky strojů, počty účastí, úspěchy.
Dále je zařazen další poměrně obsáhlý rozhovor, tentokrát s Josefem Macháčkem.

Poté již následuje to nej-, jak z celkového pohledu, tak co se týká naší účasti na rallye, zkrátka to nejzajímavější z každého ročníku africké historie Dakaru, od prvního ročníku 1979 po ten poslední zrušený v r. 2008, shodou okolností to měl být jubilejní třicátý. U každého ročníku je text s údaji o počtu účastníků, délce soutěže a státech, kterými vedla a krátký popis, co se v příslušném roce událo, dále tabulka s celkovým pořadím v kategoriích, tabulka s rozpisem a délkou etap a jejich vítězi. Ty informace o vítězích etap mi přišly skoro až zbytečné, to si myslím, že ocení jen opravdoví fajnšmekři. Dále každý ročník obsahuje mapku trasy. Tady bylo zajímavé porovnat čáry v mapce s délkami etap v tabulce, mnohdy ty vzdálenosti neodpovídaly ani jen velmi přibližně. Např. etapa (zároveň RZ) mající 412 km je zde znázorněna čarou dlouhou 12 mm a etapa (RZ) mající 570 km je čárka dlouhá asi 4 mm. Toto jsem pozoroval mnohokrát. Zajímavé, myslím, že by ty vzdálenosti mohly aspoň přibližně odpovídat... Také se stávalo, že ve výčtu států v textu někdy vůči mapě evidentně některé pro příslušný ročník přebývaly či chyběly. Toto vše spolu s pravopisnými chybami (shoda podmětu s přísudkem, napsat značku italských speciálů ve tvaru "Perliny", či popisek u fotky "Šplhání Tatry Aleše Loprajze" to je taky docela síla), mě docela utvrdilo v tom, že této knize rozhodně nedám plné hodnocení, docela mě to zklamalo. V souvislosti s pravopisem ještě jedna věc. Co vedlo autora k tomu, že název knihy je ve tvaru "Češi na Rally Dakar", když všude v textu je uváděn tvar "rallye"?? Africkou historii rallye opět uzavírají poměrně obsáhlé statistiky.

Poslední částí knihy je zmapování posledních 11 ročníků (2009 - 2020). Ty jsou pojaty tak, že na začátku každého ročníku je výčet českých účastníků, na celou stranu A4 mapa trasy, rozpis etap a něco obecnějšího textu o příslušném ročníku, který obsahuje to nejzajímavější. Následuje vždy několik rozhovorů autora s účastníky, ať už těmi úspěšnými nebo těmi, kteří neměli to štěstí postavit se na cílovou rampu. Tady se mi celkem živě vybavily některé situace, které jsou v rozhovorech či úvodních textech zmíněny, namátkou třeba na Youtube dohledatelný defekt Aleše Lopraise, který vedl k jeho odstoupení v roce 2010, porucha turba v r. 2011, těžká havárie v r. 2012, několik havárií Tomáše Tomečka či dojezd jedné etapy Martina Kolomého po třech kolech v ročníku 2014. Jen mě tady trochu mrzelo opakování se v textu. V té úvodní pasáži jsou vždy použity v textu citace některých účastníků, které se pak víceméně doslovně opakují i v těch rozhovorech. Asi by bylo dobré citace použít v rozhovorech a v úvodním textu totéž vyjádřit trochu jinak, ve většině případů by to asi šlo. Závěr každého ročníku tvoří tabulka s vítězi kategorií a umístěním těch našich závodníků, kteří dojeli do cíle.

A celkové hodnocení? Aspoň pro mě neříkám, že nezajímavý, ale trochu neuspořádaný úvod knihy, poněkud stereotypní střední část s nejednou pravopisnou chybou a docela zajímavá závěrečná třetina. Je ale fakt, že v té závěrečné části jsem knihu vzal docela na milost, ta je poměrně zajímavá a čtivá. Co je třeba jednoznačně pochválit, je grafická úprava, kvalitní papír už jsem zmínil v úvodu, stejně jak fotografickou část. Fotky Petra Luska jsou prostě skvělé!! Nevím, nevím, jsou tam jisté nedostatky, které mi brání plnému hodnocení, ale poctivé čtyři * dám rád. Určitě v budoucnu do knihy občas nahlédnu něco si připomenout.