České pohádky přehled

15.12.2024

Začetla jsem se, spolu s vnoučkem , do krásných pohádek, které mě vrátily zpátky do dětství, kdy mně je četla maminka a já spokojeně usínala nad tím, že je vše na světě spravedlivé a láska vždy zvítězí. Jak krásná je naivita dětství a je nejvíce vidět právě v dětských očich. Realita života je v pravdě jiná, podstatně smutnější, leč právě ta naivita dětství nám ukazuje,jak jsme sami nedokonalí, jak neumíme s životem bojovat. Smutné, leč pravdivé. A pohádky do života patří. Snění o životě je krásná věc a bez naděje, že vše dopadne dobře, by člověk žil smutně a těžce.

04.12.2024

Drdovy lidové pohádky mám nerozlučně spojené s nezaměnitelnou (pro mě nostalgickou) atmosférou starých časů, kdy se po světě ještě potulovali čerti a u rybníčků sedávali hastrmani, v ilustracích Josefa Lady (chaloupky, kostely, jednoduché a snadno identifikovatelné postavy, přívětivá vesnická krajina). Mám od dětství vydání právě s jeho ilustracemi a taky znám samozřejmě všechny filmové podoby (s ladovskými kulisami). Mám je ráda všechny.

K nadcházejícímu Mikulášskému času se hodí připomenout si třeba mou oblíbenou pohádku o Zapomenutém čertovi Trepifajkslovi, který se ztratil z pekla a usadil se v malé vesničce, když ho našla jedna hodně svérázná a rázná žena, co se ho pokusila přeonačit a polidštit – tohle je totiž pohádka plná člověčiny a člověčího velmi osobitého lidového humoru (jistě znáte i filmovou verzi Dalskabáty hříšná ves …) a to se mi na téhle pohádce líbí úplně nejvíc, to, jak z ní kouká čistokrevná člověčina :-), vlastně ji můžete cítit na sto honů ze všech Drdových pohádek. Najdete ji opravdu všude - v každé chaloupce, v každé z nezapomenutelných postav ... Dařbujána a Pandrholy (i ve Smrťáčkovi), ševce a jeho princezny Jasněnky, anebo lakomců ze Skoupé Lhoty, … jj chytračit, tak, jak to umíme jen my lidi, se většinou vůbec nevyplácí, o tom nás moudré pohádky pana Drdy se svým jedinečným laskavým humorem určitě přesvědčí …

„Honza se vydal na cestu a po chvíli narazil na starou babku. „Kam jdeš Honzo?“ zeptala se ho. „Do Lenoráje“, odpověděl Honza. „A co tam budeš dělat?“ ptala se babka dál. „Nic, jenom ležet a čekat, až mi pečení holubi budou létat do huby“, řekl Honza. Babka se zasmála a řekla: „Tak to ti přeju hodně štěstí, Honzo …“