Čest a sláva přehled

22.01.2016

Třetí svojí knihou však překvapil Michal jak čtenáře, tak kritiku a vyznačil tak definitivně svůj autorský typus. Nikdy se nevracet k tomu, čeho už dosáhl. Kniha Čest a sláva, která vyšla v roce 1965, byl historický román stejně „bezostyšně originální jako originálně bezostyšný“. Žádné panorama velké historie. Na zablácené zchudlé zemanské tvrzi, kde na konci třicetileté války hospodaří mladý rytíř Rynda, potomek staré evangelické rodiny, přesvědčují rytíře dva emisaři francouzského krále, že je třeba rozpoutat v kraji selskou vzpouru proti katolickým Habsburkům. Argumentují vším. Morálkou, myšlenkami filozofů, ctí a slávou, až plebejský rytíř, zpočátku tak nedůvěřivý ke slovům, podlehne právě v tom okamžiku, kdy byl uzavřen mír. Teď se však emisaři marně pokoušejí vysvětlit Ryndovi, že už není oč bojovat. Rytíř se dověděl své a taky se rozhodl. A tak sám, „za sebou tři jízdné a sedm pěších, v pravici prastarý praporec s Turkovou hlavou a ostrví v modrém poli, na klenotu s heslem Virtus virtutis praemium, vyjížděl urozený a statečný rytíř Václav Rynda z Loučky do války. Do boje za lepší svět.“
Ve své detektivce Michal prohlašuje. „Kdo nevěří ničemu, je zrůda. Kdo věří všemu, je trouba. Oba jsou celí placatí.“ „Tak se i zde vzbouřil Michal proti „placatému“ člověku, který je mrtvý a hnusný a postavil proti němu člověka trojrozměrného. Ten naráží, je bit, avšak je živý. Za tuhle humanistickou vzpouru je třeba vzdát Michalovi čest“ (Oleg Sus).