Cesta do středu Země (komiks) přehled

28.02.2025

Tak z této adaptace jsem zklamaná. Hodně zklamaná. Není to jen o tom, že by se mé představy míjely s představami ilustrátora. Cestu do středu Země jsem četla 2x a třeba Hans Bjelke v mých představách prostě vypadá jinak, ostatně ve Verneových představách také, jak je patrné ze zemědělcova popisu v knize. Zde se mi dostalo barbara Conana. A i přes nabušeného svalovce z fitka jsem se nedokázala u komiksu bavit. Poutavý příběh je zde zpracován plytce, nudně a nezajímavě a ani hrdinové ani popisy událostí mě do příběhu prostě nevtáhly.
Ale mé zklamání není jen o mých představách, je to často i o chybách v této adaptaci a také o tom, jak směstnat 340 stran poutavého románu do 63 stran komixu (po odečtení balastních stran okolo). Prostě z toho vyšel paskvil, stejně jako u řady filmových zpracování knih, které také nemohou postihnout veškerou bohatost knihy (čest výjimkám, které "sbírám" v jednom ze svých seznamů na profilu).
Nejvíc mě ale štvaly faktické chyby, byť nedokážu posoudit, zda vznikly rukou autora adaptace, nebo překladatele a rovněž chyby ilustrátorovy. Začala jsem si je poznamenávat až když už mě štvaly moc, takže většina níže uvedených je z druhé poloviny knihy:
1) Při odstřelu horniny v podzemí popisuje Axel (geolog!), že jde o tunel sopečného původu a v některém z dalších rámečků je tam najednou hromada ŽULOVÝCH balvanů. To by geolog z úst nikdy nevypustil a přičítám to buď neznalosti překladatele, nebo neznalosti autora adaptace.
2) Hans Bjelke měl mít u těchto žulových balvanů sochor (kromě dalších věcí a nářadí), přitom na voru je kreslený krumpáč a s tím by se zmíněná jáma na 25 kg nitrocelulózy, tj. 3000 litrů horniny, kopala lépe.
3) Po celou cestu sice Axel popisuje, kolik mají nákladu, ale ilustrace tomu neodpovídají, ty sedí tak na týdenní, max. dvoutýdenní čundr (pokud by jedli skutečně velmi málo) a to nepočítám přístroje a nářadí, ktere by měli mít s sebou, např. 25 kg střelné bavlny, což při její nejvyšší hustotě činí objem nákladu 3000 litrů(!) a oni jdou jen s batůžkem odpovídajícím cca plné polní bez jídla. Velké krosny mají objem 100 litrů, tak by mě zajímalo, kde ilustrátor tu nitrocelulózu a jejich přístroje zapomněl.
4) V jedné z ilustrací má Axel zapálit zápalnou šňůru, v některé z dalších se pak jiskru snaží předběhnout pryč od výbuchu - jinými slovy Axel se nachází mezi místem výbuchu a jiskrou (a za ní již vyhořelou stopou po zápalné šňůře) - jak se tam dostal?
5) A bonus nakonec... Zápalná šňůra a na jednom z následujících obrázků něco jako elektrická roznětnice? Když pominu zcela zjevný anachronizmus (příběh se odehrává v roce 1863), tak u zápalné šňůry a nitrocelulózy nemá roznětnice co dělat, jen prostě působí na ilustraci efektně (a učí děti blbosti).
Takže závěrem? Půjčila jsem knihu z knihovny pro syna, že by jej to mohlo zaujmout, ale nakonec ji zase jen potichu vrátím do knihovny. Tohle mu dobrovolně k četbě předkládat nechci. Pro děti kolem 9 let, jak píše Grada v anotaci, jsou mnohem lepší buď Neffova převyprávění Verneových příběhů, nebo dítěti rovnou předložit klasickou Verneovku s nádhernými De Neuvillovými ilustracemi, které dokáží krásně vtáhnout do děje. Tohle je ztráta času.

08.08.2023

Adaptaci známého Verneova románu z roku 1864 vzal na svá bedra scénárista Lewis Helfand, a přestože se dost věrně držel slavné předlohy, nějak se mi nedařilo se k jeho trojici dobrodruhů přidat. Zaostával jsem tím více, čím hlouběji do nitra Země jsme se propracovávali. Nepomohl ani výtvarník Vinod Kumar, jehož kresba sice není vyloženě špatná, ale na velké jásání a tajení dechu to také není. Co si pak počít, když se na výpravě, jako je tato, nudíte? Začnete vyhlížet konec a cesta se zčistajasna vleče do nekonečna. S profesorem Lidenbrockem, jeho synovcem Axelem a Islanďanem Hansem Bjelkem jsem se protrápil až na konec k vybuchující Stromboli. Zážitek z dílka na hraně ztráty času. Ještěže to bylo tak krátké.