Cesta k nevolnictví přehled

25.07.2019

100/100
Bylo by tupé napsat ke klasickému dílu liberalismu, že si je „musí" přečíst každý. Ale rozhodně lze knížku doporučit ve vlastním zájmu čtenáře, protože je moudrá, ušlechtilá a gentlemanská. Jedna z nejlepších v mém životě.

Jako ne-liberála mě zaujalo, že autor ze svých oponentů, tedy fašistů ani komunistů, nedělá idioty. Bere je vážně, zachází s nimi spravedlivě, neponižuje je a nebanalizuje a rytířsky se jim snaží vysvětlit, v čem se podle jeho nejlepšího svědomí pletou. Klobouk dolů.
„Cestu" lze číst jako soubor konkrétních argumentů proti totalitarismům, ale také jako vyznání liberálního a humanistického světonázoru obecně; v obou ohledech asi patří k tomu nejlepšímu, co je k mání. Vyučujícímu, jenž nám ji doporučil, jsem za tenhle tip musela zvlášť poděkovat. Líbila se mi mnohem víc než 1984 (Hayek tu dokonce popsal novořeč).
Pro mě byla pozoruhodná myšlenka obsažená mezi řádky, že totiž svoboda má i nevýhody, a přesto stojí zato. Hlavní these pak zní, že totalita je obecným důsledkem socialismu a že hospodářská svoboda je „základnou" a podmínkou svobod ostatních.

Zůstávám korporativistou, ale Hayekovy argumenty byly vždycky poctivé a hodné pozornosti. Zaujala mě idea, že právě kvůli vzrůstající velikosti a složitosti trhu je centrální kontrola nemožná, protože o malých segmentech mohou mít přehled jen jednotlivci, kteří jsou jim nejblíž. A že plánování samo o sobě generuje potřebu autority, protože jinak bude např. v hospodářských záležitostech existovat tolik hlasů kolik plánovačů. V neplánované demokracii je třeba dohodnout se jen na tom, na čem se dohodnout lze; zato v plánované je třeba hledat dohodu násilně, takže nakonec menšina, která je schopná se dohodnout, vnutí vůli většině.
Že ekonomická racionalita má nevýhody na úrovni individuí (v liberální společnosti se mohou prosadit objektivně znevýhodnění jedinci, např. slabý dělník, kteří mají o svoji práci mimořádný zájem a jsou ochotní k oběti, kdežto v objektivizovaných podmínkách plánujícího státu ne). Že socialismy ve skutečnosti produkují přinejlepším tolik jako kapitalismy a jediná výhoda spočívá v tom, že je redistribuce spravedlivá. Že každý kolektivismus směřuje k nacionalismu, protože ti, s kterými cítíme, nám musí být podobní. Marx-leninské chirurgii jsem se s požitkem zasmála.
Nesouhlasím s thesí, že nacismus vznikl splynutím pravicového a levicového socialismu; Hayek podle mě dokázal spíš konvergenci pravice a levice kolem I. sv. v., na niž obě reagovaly nacionalismem, než vznik nacismu z levice.

Knížka je napsaná velmi přístupně pro laiky, a navíc je stručná. Četbu ale trochu ztěžují košatá souvětí a v mém případě i překlad T. Ježka plný chyb. (Mimochodem: prý vznikl už za totality a Ježek jen čekal na dějinnou příležitost, aby ho mohl vydat.)

* „Aby bylo dosaženo stejného výsledku pro různé lidi, musí s nimi být zacházeno různě.“
* „Nesmíme si namlouvat, že všichni dobří lidé jsou nutně demokraté.“
* „Intenzita morálních emocí, která provází hnutí jako nacionální socialismus nebo komunismus, může být pravděpodobně srovnána jen s velkými náboženskými hnutími minulosti.“
* „Peníze jsou jeden z největších nástrojů svobody, který kdy lidé vynalezli.“
* „Může znít vznešeně, když se řekne: čert vem ekonomii, pojďme budovat slušný svět – ve skutečnosti je to však pouhá nezodpovědnost.“
* „Všichni si myslíme, že naše osobní pořadí hodnot není pouze individuální, nýbrž že bychom ve volné diskusi s rozumnými lidmi ostatní přesvědčili, že naše pořadí je to správné.“
* „Nesmíme také zapomínat, že v podmínkách autokratické vlády bylo často mnohem víc kulturní a duchovní svobody než v podmínkách některých demokracií – a je alespoň představitelné, že za vlády homogenní a doktrinářské většiny by demokratická vláda mohla být stejně utlačovatelská jako nejhorší diktatura. My však nechceme tvrdit, že diktatura musí nezbytně likvidovat svobodu, nýbrž spíše že plánování vede k diktatuře, protože diktatura je nejefektivnějším nástrojem donucení a vnucení ideálů (…).“
* „Tragédie kolektivistického myšlení je v tom, že na začátku chce učiniti rozum nejvyšší instancí, a že končí zničením rozumu, protože chybně chápe proces, na kterém závisí růst schopnosti myslet.“