Cesta na Mesiac + Okolo mesiaca přehled

13.05.2024

Vypocute ako audio, ale len cast druha, Okolo Mesiaca. Ako sa to stalo? Ked som zistil ze idu vymazat vsetko na ulozto, cest jeho pamiatke :) este som potreboval pominat nakupeny datovy balik. Tak som nakoniec tahal audioknihy a nejake stare televizne inscenacie. (No, tolko zo zivota pirata na suchu.)

Tato kniha patri medzi najlepsie verneovky, najikonickejsie, najfantastickejsie. Pretoze Verne ako sa povazuje za otca a jedneho zo zakladatelov sci-fi, zas az tolko tych "hard" vedeckofantastickych knih nema. S prizmurenym okom stvrtina? Jeho dielo tak sukromne pre seba delim na detske dobrodruzstva, vedecku fantastiku, humanisticke vystrahy, cestopisy rozneho druhu, nezaraditelny zvysok pripadne mix viacerych vyssieuvedenych. Ako netreba si to glorifikovat, nie vsetky jeho knihy su skvele, niekedy viac myslel na to, kde este so svojim romanovym pribehom nebol, ktoru cast atlasu navstivit, pripadne nieco rozpisal a nechal dokoncit spolupracovnikov, ale spociatku to bola poctiva vasniva chut ohurit a poucit.
Cesta na Mesiac je kdesi na "polceste" medzi baronom Prasilom a Mesacnym prachom. Verne sa pridrziava vedeckych vedomosti tych cias, a nic si nezjednodusuje. Jasne, zabaval som sa na jeho modeli gravitacie, dumal, kam chodili nasi traja hrdinovia kadit, a na ich dzentlmenskom spravani v mikropriestore, obyvajucom spolocne este s dvoma psami a kohutom a bohvie cim este :) A ze miesto strachu o dostatok kyslika radsej si otvorili flasu vinka a rozohrali particku sachu ci cim si kratili cas cakania na dopad. Myslim ze Verne vedel ze urobil pred fyzikou a odolnostou ludskeho tela ustupky, ale chcel podniknut cestu na Mesiac. A za mna je tato kniha v top verneovkach. Verne bol... no.. ako sa to vola? Trosku "skolometsky". Takze namiesto bujarych kozmonautskych dobrodrustiev na nas vali skor dlhe state vtedajsich vedomosti. Ale pozor, pisal sa rok 1865, Okolo Mesiaca 1970, toto bol jeho stvrty roman (v dvoch zvazkoch) a po ceste do stredu Zeme proste musel prist na rad Mesiac. Este hlada rovnovahu ucebneho materialu, zabavnosti a dobrodruzstva. Ardan, Barbican, Nicholl, Columbiada, vysoke cilindre, doutniky a mne uplne cudzo znejuci Projektil :) to je proste klasika. Jo Dva roky prazdnin ci Tajomny ostrov, Dvadsattisic mil pod morom, su viac, lepsie, putavejsie, ale zase Cesta na mesiac je lepsia ako ten neskorsi zvysok, pripadne Michelom dopisane paskvily.

Neda mi neurobit male PS, citat z predmluvy prveho ceskeho vydania z roku 1870. Citujem...
"Ctěným členům „Matice lidu“ odporučuje se pak zvláště, by před přečtením této knížky do rukou vzali malou astronomii pod
názvem: O soustavě sluneční od prof. Dr. F. J. Studničky co 5. číslo (1867) v řadě matičných knih uveřejněnou, a by odstavec o měsíci (str. 56. až 77.) pozorně přečtli; budeť jim pak snadno, žertovné domysly této knížky rozeznati od podstaty přírodoskumných a hvězdářských výsledků a porozuměti velkému množství nových výkladů, které v ní obsaženy jsou.
V Praze, dne 1. máje 1870. P. R. "
Koniec citatu, takze tak, mili priatelia, k hlbsiemu citatelskemu zazitku treba mala predpriprava. :)

Prve slovenske vydanie prislo ak mam spravne informacie, az v roku 1928 v nakladatelstvi O.Travnicek v Ziline.

(No, a pise sa rok 2024, a v slovenskej statnej televizii a po internete sa vedu debaty, ci nie je Zem plocha. Konkretne dokonca dezinformator, konspirator, dezolat a dnes vysoke zviera na ministerstve kultury, isty Lukas Machala. Deti v skolkach sa smeju, na zakladkach to vrie, a jedneho by zo toho aj jeblo s prepacenim, kam sme sa to dostali.

15.05.2023

Ze Zěmě na Měsíc je další z Verneovek, které mě v dětství minuly a v tomto případě je to docela škoda, protože příběh o megalomanské touze Yankee nadšenců z Gun Clubu sestrojit veledělo a poslat pozdrav souputnici Luně se mi zamlouval. Samozřejmě nechybí spusta technických detailů a vizonářských myšlenek, které se staly skutečností polovině minulého století - leč dnes na Měsíc nikdo nepáchne. Určitě si dám pokračování, protože jsme zvědav jak dopadla trojčlenná posádka luxusně vybaveného projektilu, kterou jsme opustili v nezáviděníhodné a takřka beznadějné situaci - 65 %.

Pokračování románu ze Země na Měsíc bylo docela povedené, osudy tří prvních austronatů v dělostřeleckém náboji při cestě k naší Luně, kdy se snaží dosáhnout povrchu a prozkoumat místní faunu a floru, ideálně rovnou kolonizovat. Typický Verne tak jak si ho pamatujeme - spousta fantazie, technických popisů a zvratů. Samozřejmě díky době vydání úsměvně ( např. vyhazování předmětů z okna projektilu do kosmického prostoru ), ale některé myšlenky se potvrdily - 60 %