Cesta na severozápad přehled
Ctirad Mašín , Josef Mašín , Milan Paumer , Petr Blažek , Olga Bezděková
Po Milanově příchodu k 77 Special Forces v druhé polovině roku 1954 jsme se společně s mým bratrem Ctiradem rozhodli sepsat naše vzpomínky z cesty přes Východní Německo, dokud tyto byly ještě čerstvé v našich pamětech. Tyto vzpomínky, jak jsou v této knížce podány, se po popsaných událostech v Uckru převážně zakládají na Ctiradově pohledu na sběh událostí. Pro ochranu těch v té době ještě žijících v tehdejším sovětském bloku, kteří nám v našich akcích nebo na naší cestě pomáhali, jsme jména míst nebo osob změnili, nebo vynechali. Tento původní spis, Cesta na severozápad, byl základem prací pozdějších badatelů a spisovatelů na toto téma, kteří měli přístup ke zdrojům informací nám tehdy nedostupným. Patří mezi ně kniha mé dcery Barbary Masin Gauntlet (Odkaz). Josef Mašín, 6. června 2024... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cesta na severozápad. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Poutavá kniha, u které se ale hodnocení raději vyhnu a můj komentář by se shodoval s obsahem komentářů Inozuky a Erilenne.
Velice čtivě popsaný útěk bratří Mašínů, Milana Paumera, Václava Švédy a Zbyňka Janaty z komunistického ČSSR do Západního Berlína, který vyústil v hon téměř celého bezpečnostního aparátu NDR za pěticí drzých Čechů, kteří se za každou cenu snažili probít na svobodu a rozhodli se nedat svou kůži lacino. Čte se jedním dechem, provázeno množstvím poznámek a bohatou fotografickou přílohou.
Tato kniha se sice zaobírá primárně útěkem do Západního Berlína, ale v předmluvě i doslovu je hodnocena činnost skupiny i před tím a zde bohužel trpí obecným hrdinským paradoxem. Zvlášť doslov JuDr Hulína je děravý jako gumák příslušníka VoPo po přestřelce u Waldowa. Problém s hrdiny je, že si je snažíme idealizovat a stavět je do jakéhosi černobílého světa, kde je vše jednoduše jednobarevné, dobré nebo špatné. Tak to ale v životě nefunguje a svět je malován spíš v různých odstínech šedé. Při hodnocení činů historických osobností se tak dostáváme do zvláštního rozpoložení, že vše, co se nám nehodí do krámu popíráme, zapomínáme nebo bagatelizujeme nebo naopak stavíme na tom, co je v příběhu vedlejší a snažíme se na základě jednotlivostí soudit celek. Příběh skupiny kolem bratří Mašínů je toho přímo učebnicovým příkladem.
Na jednu stranu si skupina kolem bratří Mašínů zaslouží obdiv za nespornou odvahu a snahu bojovat s totalitním režimem se zbraní v ruce (což je naprosto legitimní), na druhou stranu jejich příběh obsahuje i nesporně odporný a lidsky neobhajitelný čin podříznutí spoutaného a pacifikovaného člověka. To je akt mimořádně hnusný, a nezáleží zda jej provádí člen ISIS, Frakce Rudé Armády, KGB, SS nebo CIA. V komplexní rovině je potřeba říci, že snaha skupiny bratří Mašínů bojovat s krutým a bezcitným režimem, snažit se ukázat, že ne všichni se ho bojí a skloní se před jeho brutalitou, je obdivuhodná i respektu hodná, ale že během toho došlo i k tomuto, což si rozhodně žádnou adoraci nezaslouží. To málokdo dokáže a tak hodnocení této skupiny osciluje od nekritického přijetí po absolutní odmítnutí. A hranice mezi je v tomto případě jen velmi tenká ...
Související novinky (1)
Zákon krále Aurory, Jedno temné okno a další knižní novinky (45. týden)
04.11.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cesta na severozápad v seznamech
v Přečtených | 53x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 25x |
v Chystám se číst | 35x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
útěk odboj 50. léta 20. století bratři Mašínové emigrace třetí odboj (protikomunistický, 1948-1989) český odboj komunistický režim
Ta neuvěřitelná drzost, sebrat název knihy Kennetha Robertse, je přímo na pár facek!
Přepadení vozu s výplatami
2. srpna 1952 zastavili Josef Mašín a Václav Švéda ve stejnokrojích Lidových milicí ve Žlebech u Ronova nad Doubravou, vůz se čtyřmi zaměstnanci společnosti Kovolis Hedvikov, v němž byly převáženy mzdy pro zaměstnance (884 239 korun). Při potyčce byl zabit účetní Josef Rošický, který na Mašína a Švédu vytáhl pistoli. (za peníze byl pokladník zodpovědný, tak dělal co musel, vytáhl pistoli,ale nevystřelil, pistoli mu Mašín sebral a zabil ho).
https://magazin.pametnaroda.cz/serialy/masinove-na-musce/proti-pokladnikove-pistoli-sel-josef-masin-zvesela-vzal-mu-ji-a-zabil-ho
Rošický byl dle tvrzení skupiny členem KSČ, přičemž protokol policie z místa činu uvádí mezi osobními věcmi Rošického i legitimaci KSČ vedenou na jeho jméno. (členem KSČ pan Rošický nebyl, na legitimaci je jméno Josef ROSICKÝ (jiná osoba), vrazi zabili skoro 10letýmu klukovi tátu)
Informace o převozu výplat měla skupina od svého člena Zbyňka Janaty, který v závodu také pracoval. (tady ho nikdo nelituje, tady to jsou pro lidi vrazi) Loupež byla zdůvodněna potřebou opatření hotovosti, za kterou skupina pořídila motorky Jawa, čímž měly být umožněny rychlé přesuny při jejich odbojové činnosti. Část peněz prý však Švéda použil i ke koupi rozkládacího gauče a budování vodovodu ve svém domě. (a kvůli tomu zabili pokladníka p.Rošického)
"Rošický byl útlocitný pán s klotovými rukávy, před znárodněním pravá ruka majitele továrny, kterého tady nechali, protože nikdo neuměl jeho práci. Do strany ani k milicím by nešel," říkla v roce 2008 redaktorům čas.Týden třeba dvaasedmdesátiletá Blažena Miklovičová, která v Kovolisu pracovala celý život.