Cestou osudu a náhody přehled

08.02.2015

Roman Vehovský zvolil při popisování svých zážitků z toulání se Asií a Austrálií ten nejrozumější a nejlépe vystižnější styl. Kratičké příběhy, které ne vždy na sebe navazují umocňují dojem ze čtení. Nepřeberné vzpomínky a příhody jednoho českého turisty, který využívá autostop a kempování působí neotřelým způsobem. Autor sám razí motto, které převzal od jednoho svého hostitele, že jich zrovna nebylo málo, hodnotné věci jsou zdarma a za pomíjivé předměty nemá cenu utrácet. Dobrodružství Romana Vehovského je pouť, nalezení sebe sama, poznání lidí a kultur, které často neznáme a zdají se nám jejich tradice a zvyklosti nepochopitelné, stačí uvést, když v Kambodži, Phon Penhum, přespal u rodiny své kamarádky Sorphoin. Její otec pracoval tehdy na dokončení jejich domu v Bavatu. Přestože rodina Sorphoiny mezitím žila v Phon Penhu, v jednopokojovém bytu se zastřešeným balkonem, nabídli mu tento venkovní prostor s dřevenou palandou, ostatní spali v místnosti, kde jejich prostor vymezovala moskytiéra. Ráno místnost uklidili a začali jíst, jak je u nich tradicí, na zemi. Nevšedních zážitků je celá řada a Roman Vehovský se osvědčil jako zkušený cestovatel i fotograf. Libí se mi, že umí přemýšlet o svých zážitcích a vzpytovat své svědomí, když se mu pokazil fotoaparát a pracovnice z foto-krámku v Pekingu mu oznámila, že kvůli neotevírání závěrky u fotoaparátu nemůže vyvolat fotografie, vzpomněl na ubohého člověka v městě Šimonoseki v Japonsku, který mu nabízel ne dost peněz za jeho fotografii a on toho člověka odmítl. Kniha potěší i tím, že Roman Vehovský nejen cestoval ale i v cizině pracoval a vydělával si tak na svou cestu.