Četnické příběhy aneb Ve jménu zákona přehled
Michal Dlouhý
Soubor povídek byl zpracován na základě skutečných kriminálních činů, s jejich řešením se při výkonu pátrací služby potýkali příslušníci československého četnického sboru. Slov "Ve jménu zákona" četník užíval, kdykoliv ve službě proti někomu zakročoval - a každý byl povinen četníkovy výzvy uposlechnout. Zasahující četník při jejím vyslovení musel ovšem respektovat úřední jazyk země: krom oficiálního, československého jazyka úřady v místech s alespoň 20% cizojazyčného obyvatelstva povinně užívaly jazyky menšinové.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Četnické příběhy aneb Ve jménu zákona. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Na základě čtenářské výzvy jsem si objednala tuto knihu s tím, že si přečtu humorné vyprávění detektivních případů z dob první republiky.
Jsem velice zklamaná, neboť obálka je zavádějící a já knihu považuji za ztrátu času.
Úsměvné čtení, zachycující život prvorepublikových četníků, které autor neúnavně propaguje už od dob TV Četnických humoresek. Kouzelné je zejména používání stylu a mluvy dobových novin, zákonů a oběžníků, které Michal Dlouhý důsledně využívá.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Četnické příběhy aneb Ve jménu zákona v seznamech
v Přečtených | 20x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 14x |
v Chci si koupit | 1x |
Velmi útlá kniha, kterou jsem si přečetl ze zajímavosti, abych zjistil, jakým způsobem Michal Dlouhý píše o dějinách četnictva. Píše tak, aby zaujal i laické a letmé zájemce o tématiku. V případě knihy Ve jménu zákona se jedná o pitaval (krátkých) příběhů. V některých z nich jsou zavražděni četníci, v jiných zabiti zločinci (v některých případech je obojí), ve většině příběhů neumře nikdo. Kvituji, že autor zařadil případy z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska i tzv. Podkarpatské Rusi. Nejvíce mi v hlavě utkvěl příběh Pekelný stroj, který se odehrál v Prostějově. Dále si po dvou týdnech vybavuji příběh o klubu "sebevrahů" a příběh paliči na Slovensku. Obecně jsem "zjistil", že někdo byl schopen ukrást cokoliv (jako dnes a jako jinde). Nejedná se o špatnou knihu, ale pokud bych jich četl od Dlouhého více zřejmě by mi splývaly. Někdy si ale určitě zase něco na toto téma od stejného autora přečtu.