Charles Bukowski: Bláznivý život Charlese Bukowského přehled

předevčírem

Kniha potvrzuje to, co jsem si tak nějak vždycky myslel, Bukowski byl hlavně měšťák a fabulátor, ale to není míněno jako kritika, naopak, psát o tom, co jsem zažil, je na pár slušnejch knížek, někdy jen na jednu. Ale psát o tom, co jsem zažil a zároveň to skloubit s tím co jsem slyšel, co mi kdo odvyprávěl, zveličit to barový popíjení a pletky se ženskejma, vysedět to a hodit to pak v originálním vypravěčskym stylu na papír, a ještě to okořenit trochou surrealisticko-naturalistické obraznosti a hláškami jak od zenového mistra... Paruku dolů. Bukowskýmu jsem nikdy úplně nevěřil, jako že bych ty jeho věci bral doslovně, jediný, co jsem mu vždycky věřil, je to pivení, ta jeho neskonalá láska k pivu, která se prolíná jako červená nit celým jeho dílem... Ale když si jeden uvědomí, co za patoky musel asi pít a že možná nikdy nesmočil vous v plzeňským... Zbývá tak jen spekulovat, co by tak asi Bukowský napsal, kdyby to svý psaní zapíjel vychlazenou plzeňskou dvanáctkou...

29.03.2024

Četl jsem životopis Bukowského a myslel na to, jak člověk odchází a smiřuje se s tím, že ztrácí vše, co v životě měl, až mu zůstane holá existence, v které musí přebývat a čekat
Dojemné jsou jeho poslední verše:

Je pozdě/ už mě to/ dostalo.

Peprné historky s bludnými Holanďankami

Komentuje svůj život v básni-

bývám zahořklý
ale často chutná sladce
akorát že
se to bojím říct, to je
jako když ti žena poví
“řekní, že mě miluješ“, a
tobě to nejde.

A víte, proč prý měl Chinaski úspěch v Německu?
„Když prolistujete Stern, zjistíte že nic nemají raději než vtipy o záchodech a prdění. To je jejich národní humor, a proto se u nich B. takhle ujal“
Jak by řekl klasik: So it goes...