Chrám i tvrz přehled
Pavel Eisner
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/2690/bmid_chram-i-tvrz-2690.jpg
5
87
87
Kniha o češtině. Julie Kolocová: „BOŽE VELKÝ, BOŽE mocný, jenž jsi stvořil češtinu, dej a učiň, aby byla jako holubička v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré… jako provázek z hedvábí červeného dvakrát barveného rtové její, a řeč její ozdobná… jako ze Šalamounovy písně písní nám zní vyznání mateřštině na závěr knihy CHRÁM I TVRZ. Pavel Eisner, Chrám i tvrz s podtitulem Kniha o češtině. Téměř osm set stran na jedno téma, ale vtipně a ze všech stran, jak bychom opravdu nečekali. Držíme dílo spojující odbornost spolu s vyznáním lásky ve snaze poutavě vyprávět o tom, co nás provází od samotného narození. Vyprávění na téma naše mateřština. Pojďme společně otevřít alespor pár prvních desítek stránek. Po úvodu plném vyznání najdeme logické uspořádání do kapitol, u kterých nás ovšem překvapí názvy, jež bychom v téhle odborné knize nečekali. Tedy za předpokladu, že úvod přeskočíme. To tady v žádném případě nedělejte! Autor si s češtinou i čtenářem evidentně hraje rád. Co byste například očekávali od kapitoly O jejím těle? „Nauka“ o hláskách. Že je to jasné? Takhle chytrá jsem po přečtení prvních řádek byla také, ale až po něm. Chvílemi jsem měla pocit, že je to detektivka, postupné odhalování, nečekané zápletky, katarze, kolize, nic tady nechybí. I pátrání. Leccos se nám totiž úplně ztratilo, například jer a jeřík, tápete? Nebojte se, máme zkušeného a znalého průvodce. Budeme ho potřebovat, blíží se stínový samohláskový tvor „ě“, tragická hláska, lze ji pouze napsat, ovšem nikdy takto jednoduše vyslovit. Nebo povídání v kapitole o mládenečkovi, který si nese svou z nejmilejších na zádech. Dozvíme se, jakou vzácnost má čeština, mládeneček „u“ nesoucí na zádech kroužek, svou princezničku. Ona, scvrklé „o“, on bez ní jen sprosté „u“. Vlast česká je tam, kde se píše u s kroužkem, říká autor, vzácnost ve světě nevídaná. Ale máme i svou patu Achillovu, již nám odhalí stejnojmenná kapitola. Prý jsme v hovorové češtině pomalí. Nejdříve jsem nesouhlasila, jenže potom jsem si vybavila italštinu, španělštinu,…a byla jsem doma, tedy vlastně v obraze, rozsvítilo se mi, trklo mě to…a cizinec zaplakal, úplně se ztratil v té spleti hříček, jež nám „domorodcům“ přijdou zcela jasně srozumitelné. A tohle je krása, na které se všichni shodneme. Jenom jí plně porozumět. Chcete-li, máte jedinečnou příležitost. A nakonec věta, která mi učarovala svojí pravdivostí. Mateřština je vzduch, jímž dýchají plíce naší duše. Připomínám, naše plíce, rozumějte, tedy i ty vaše!!! Přeji krásné hrátky s češtinou.“... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Chrám i tvrz. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
… skříp, zřít, vřísk, plk, plž, škrt, plsť … také jsem si vzpomněla na známé … strč prst skrz krk …
Vlastně jsem ani netušila jací jsme mistři souhláskových shluků … „Všechny tyto souhláskové shluky … přispívají významnou měrou k zvukovému charakteru češtiny. Jen v nich lze hledat příčinu k tvrzení, že čeština barbarsky kupí souhlásky …“
Co vás v této knize tedy čeká?
Vpravdě epochální výlet do tajů českého jazyka …
„Celičká soustava souhlásek dužinatých, smyslných: č, š, ž, ř, ď, ť, ň; spolu s nezastřenou samohláskou dovedou slovu dát smyslnou pleťovost zralého plodu: děva – žena – něha – šťáva – řeka – jaro – míra – mlází – závěj – hora – jezero – lyšaj – život – tělíčko. Troufal bych si utvořit české věty, které by zvukem působily na cizince jako mluva blažených domorodců na Bali, na Tahiti, na ostrovech Fidži. Ostatně je takových vět přemnoho v české lyrice …“
Pokud máte rádi češtinu, budete hledat smysl, budete pátrat po písmenkách jež jsou češtině vlastní … a přitom se možná i trochu zasníte, třeba nad naší poetickou vzácností … kroužkovaného ů …
„… často jsem si myslil, jaká je to vlastně nejtrefnější definice vlasti české: Vlast česká je tam, kde se píše u s kroužkem, chasníček s princezkou na zádech. A pořád šlapají do toho vršku, pořád a pořád – totiž: on šlape, a ona se ho drží kolem krku, milý, píte meducínu! – Kde domov můj? – Tam, kde mají v „můj“ toho chasníčka … Mít doma takovou vzácnost, jako je náš chasníček s princezkou – to zavazuje. Dejte si na nich záležet. Oni si toho zaslouží, jsouce naši, opravdu jen naši.“
… a nakonec zjistíte, to, co v hloubi duše nejspíš už dávno víte …
„V mateřštině mají slova osobní náplň (zvýrazňuji já), s její rytmikou a melodií jsme od dětství sžiti; proto je nám nad jiné jazyk dražší a krásnější.“
Související novinky (1)
35 nových eknih zdarma (září)
27.09.2020
Citáty z knihy (4)
„Dovolte, abych pověděl, že není žena nejkrásnějším tvorem stvoření: je jím stárnoucí muž anebo stařec, vydaří-li se.““
„Bože velký, Bože mocný, jenž jsi stvořil češtinu, dej a učiň, aby byla jako holubička v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré; zubové její podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné; jako provázek z hedvábí červeného dvakrát barveného rtové její, a řeč její ozdobná; a hrdlo její jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štít mužů udatných, kteříž nedají obec za koláč; a nemluví pod obálkou, aniž skládají slova svá pod obinušty; ať je jako lilium mezí trním a jako jabloň mezi dřívím lesním; a vyhlaď z přemyšlování synův i dcer jejích všelikou závist a dej jim lepší slovce pro nenávist; a učiň, ať uschne ruka, která napíše, že louka je zelenou; učiň, aby byla jazyk hojný a zbrojný, a dej, aby tančila v řetězech, a nikdy liběji než v řetězech; a učiň, aby strdí tekli rtové její a med a mléko byly pod jazykem jejím, a vůně roucha jejího byla jako vůně Libánu; a výstřelkové její byly zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu; nardu s šafránem, prustvorce se skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými; a vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu; a dej, Bože velký, Bože mocný, aby vál větříček půlnoční a přišel větříček polední, a provál zahradu její, ať tekou vonné věci její, a ať přijde milý její do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své; a aby šedesáte bylo královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu, jediná však byla naše holubice, naše upřímná, jedinká při matce své, neposkvrněná při své rodičce; a polož nás jako pečeť na srdce její, jako pečetní prsten na ruku její. Aby silné jako smrt bylo milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její řeřavé, plamen nejprudší; aby vody mnohé nemohly uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí; a učiň, aby byla zeď, a prsy její jako věže; takž aby byla před očima našima; aby pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré zachovala těm, kdo přijdou po nás; a aby kdežkoli bude v krajině naší tělo, tuť se shromáždily i orlice slov jejích; a abychom zahanbeni byli před syny a dcerami svými, jak málo jsme ochutnali z jejího štěpu, a aby se na ryncích rouhali šedinám našim, nerozumějíce již drsnatému hlaholu našemu; a učiň ji vyvolenou mezi dcerami Slova; a tvrdou ji učiň a svatou, aby byla, jakož se dí latině: TEMPLUM IN MODUM ARCIS neboli hlaholem naším: CHRÁM I TVRZ na věky věkův, Amen.“
„Věřte mi, věci jsou složitější.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Chrám i tvrz v seznamech
| v Právě čtených | 25x |
| v Přečtených | 103x |
| ve Čtenářské výzvě | 11x |
| v Doporučených | 28x |
| v Knihotéce | 100x |
| v Chystám se číst | 144x |
| v Chci si koupit | 44x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
eseje čeština úvahy a zamyšlení humanitní vědy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Chrám i tvrz |
| 1997 | Čeština poklepem a poslechem |
| 1992 | Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině |
| 1945 | Podivuhodná dobrodružství námořníka Sindibáda |
| 1992 | Milenky |
Ne po pás, až k zemi se klaním.
Pp. Eisnera miluju nejen proto, že je geniální (a to doslova), ale hlavně jak u toho zůstal lidský a nadmíru vtipný (i když on je takový vlastně právě proto, že je geniální).
Dneska by mu asi neprošly jeho názory, že ženský jsou holt přece jen ženský, a že slovenština není samostatný jazyk ale nářečí češtiny, ale vem to nešť, mě to u něj neva. Vydavatelům zato u mě neprochází, že nedávají hvězdičky a překlady k autorem hojně používaným citátům a promluvám v cizích řečech. Holt, my plebáni bez klasického gymnasijního vzdělání nejsme v němčině, latině a fránině tolik kovaní...
Opravdu moc doporučuju přelouskat celou bichli, obsahuje jeden skvost na druhý. A když už ne celou, tak určitě kapitoly o předponách a příponách a o tom, kterak se pan vrchní stavební rada Theodor Brandt učil češtině a jejím dokonavým a nedokonavým slovesům (také báječně namluveno panem Högerem). Ale dost už mých projevů, přečtěte si alespoň něco málo z mistrova pera:
(o básníků přetváření češtiny) "Jak jsem řekl: jde Pomazaný, klopýtne, a ejhle, on je to couk zlata. A jde Nepomazaný a šlápne vedle, a ejhle, není to couk zlata, jen si zamaže botu."
(nejen o češtině) "Virtuosním odlišením čerta od ďábla, raubíře od lupiče a loupežníka získala čeština víc než "jen" drahocenné odstínění výraziva: vždyť je to, lidičkové, také výboj poznání mravního. Čert je umouněný podsvětní gauner v rozhodujícím finale a finiši vždy na hlavu padlý, a raubíř je pafnúcovský strejda Mikulejda, primitiv daleko hloupější než ves, ze které utekl do lesů. Nuže, drazí, spatřujme v tom náznak Češtiny o jedné z největších pravd životních: že zlo je nakonec vždy hloupé, strašně hloupé, bestiálně pitomé, že raubíře, lumpy, gaunery, šufty a všeliké čerty lidstva je třeba dát za mříže a do klece ne proto, že jsou tak špatní, ale že jsou nedovoleně praštění."
(hádejte o čem) "Poesie není na světě pro pohodlí, velmi naopak."
(jak se dokáže význam změnit) "A teď ruku na srdce: užili jste kdy slova výtečník ve smyslu jiném než ironickém, tedy hanlivém? Tak tedy vidíte, jak svět odplácí."
(o porovnávání slov z jiných jazyků) "Feind je slovo jako ťatá rána; náš nepřítel se vedle něho vleče poněkud na pokračování. Německé slovo der Hass - s příznačným rodem mužským, slovo zbrojné, virilní, mstitelské - dovede zasyčet jako ocelová čepel, když se noří do ledové vody, aby ztvrdla na smrtící úder. Naše nenávist je především ženská; skoro mi připadá, že to je baba, snad i zmije, jež dovede uštknout, ale přec jen se raději odplazí do kouta a tam syká a syčí (-vist!). Snad tam také píše anonymní dopisy a články."
(o etymologii a životních pravdách) "Dluh souvisí se slovem dlouhý, a životní praxe tuto etymologii jen potvrzuje."
(o odejití některých slov na věčnost) "Jak jsem již naznačil: nemyslím, že by druž, hluš, tiš, dálava, střet, šer, znoj, ručej, chvit, vznět, hárati mohly kdy slavit zmrtvýchvstání, ač ani to není věcí vyloučenou. Ale přijdou zhyny a znoje zcela nové a dnes netušené. Nesejde na tom, zda se jich dožijeme my lidé dnešní; ale přijdou.
Až tu budou, přijďte za mnou na Olšany a pošeptejte mi je: hořím zvědavostí už teď."
Až tam půjdu, zastavím se, mistře, nejdřív se tedy pokloním až k zemi, pak mi to přece jen nedá a od srdce se zasměju, stejně jako jste se uměl krásně smát i vy, a pak vám tedy pár těch znojů zašeptám. Jen doufám, že nevyrotujete z hrobu. Ale ne, vy máte pochopení a lásku nejen pro ten náš chrám i tvrz, ale především pro lidi. Pro ty, kteří jím vládnou, ale i pro ty, kteří se o něj lecky rozbijí.
Díky!