Chvíle oddechu přehled

18.10.2015

S naprostou samozřejmostí přijímáme existenci "žánru" ženská literatura, no mě se jaksi neplánovaně povedlo se v posledních měsících setkat s knihami, které bych nazvala "mužská literatura", a to v tom nejlepším smyslu a podání. Jde o tři knížky, jejichž autoři - muži zpracovávají námět "muž stárne, síly ubývají a životní bilance nevypadá nijak radostně". Nejdřív to byla útlá knížečka Pozdní léto od B. Tecchiho, pak Ještě jeden den od Mitche Alboma, až se mi nedávno dostala do rukou tato knížka se sympatickým názvem Chvíle oddechu uruguajského básníka a romanopisce s italským jménem. Uruguajských reálií či specifik není v knize mnoho, a tak příběh účetního v životní etapě pár měsíců před odchodem do důchodu a jeho pozdního vzplanutí k mladé kolegyni působí velmi, velmi "globálně" a pořád aktuálně, i když jde o dílo z poloviny minulého století. Jenom zmínka, že květen je podzimní měsíc, mě při čtení příběh zasadila na jinou polokouli, jinak jsem žádnou "exotičnost" této nám vzdálené literatury nepociťovala.
Jediné, co je pro nás z příběhu naprosto neaktuální, je skutečnost, že ten hrdinův odchod do důchodu byl dán jeho blížící se padesátkou (!) . Styčných bodů s evropským stylem života a myšlení je však hodně. V úvahách hlavní postavy mě zaujala i opakovaná definice skrz naskrz demoralizované společnosti, prolezlé úplatkářstvím, když si hrdina několikrát posteskl nad dobře známým jevem: že úplatek je nutné dávat nejen když chceme dosáhnout něčeho nelegitimního, zvláštního, nestandardního, ale už i tehdy, když žádáme to, nač máme dle platných pravidel nárok.
Jako příběh pozdní lásky a účetní bilance života jednoho "obyčejného chlapa" - doporučuji.