Ciceróna řeči za básníka Archiu a za Milona přehled

19.10.2022

O obraně Archia;
Cicero předkládá hájení s hlediska právního velmi strohé a tak říkajíc sečné. Upozorňuje v něm na čirou skutečnost, že úřední listiny v Herakleji Achia nezachycují proto, že byly během války spáleny. Archiovu nepřítomnost při sčítaní lidu římského zdůvodňuje jeho účastí na vojenských výpravách Lucullových. Dodává i pár jiných dokladů jeho sepětí s Římem.
Jádro však celého hájení je vychvalování poesie a literatury a zejména jejích tvůrců, neboli básníků. Vůbec se diví nad váháním poroty, vždyť se jedná o vzdělaného basníka. Cicero přede všemi zpytuje svědomí, že si ve volném čase čte literaturu, že ho to žene vpřed. Uznává, že čtení jen pro čtení je marnost a ztráta času. Pro Cicerona jsou (dobří) básníci obdařeni jakousi boží jiskrou, kterou sejí do svých básní. Obzvláště pro obranu římského občanství svého klienta vyvyšuje Archia za ta jeho díla, která oslavují činnost Říma.
Při čtení této obrany člověk zapomene, že to je hájení, jsa jakoby vnořen do filosofické úvahy. Nad jedním moudrem jsem se musil pozastavit: Neque enim est hoc dissimulandum (quod obscurari non potest) sed prae nobisferendum: trahimur omnesstudio laudis, et optimus quisque maxime gloria ducitur. Ipsi illi philosophi, etiam in eis libellis quos de contemnenda gloria scribunt, nomen suum inscribunt: in eo ipso, in quo praedicationem nobilitatemque despiciunt, praedicari de se ac nominari volunt.

O obraně Milona;
Je dle mne slabší než jiné řeči, Cicero v nich zní trochu žebravě až zoufale. Argumenty má ovšem silné, že se divím nad uznáním Milonovy viny. Mnohdy se obrací k senátu, připomínaje, že bez Milonových činů by nebylo takové blaho. Lze cítit zášť Ciceronovu vůči Clodiovi, na němž nezapomíná připomínat, kromě jiných četných neřestí, jeho krvesmilství.