Cikán je Cikán přehled
Lidia Ostałowska
Romové o stavu naší společnosti vypovídají mnohem více, než bychom chtěli. Vždy se lišili od „většinové“ společnosti, fascinovali ji i dráždili. Evropané Romy ve středověku přijali jako podivuhodnou cizokrajnou šlechtu, ale později se je snažili přimět k asimilaci. Polská reportérka Lidia Ostałowska na osudech Romů na českých sídlištích, polských tržištích nebo v rumunských věznicích a slovenských ghettech ukazuje nejen jejich svébytnou a v každé zemi odlišnou kulturu a více či méně dodržované tradice, ale také vývoj postkomunistických států a jejich vztahy s těmi západoevropskými – například v reakcích na masovou emigraci českých a slovenských Romů do Anglie a Kanady.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Sociologie, společnost
Vydáno: 2016 , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - MájOriginální název:
Cygan to Cygan, 2000
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cikán je Cikán. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Asi jsem čekala od knihy něco jiného. Nijak mě kniha nepřekvapila. Prostě Cigán je fakt Cigán...
Za mě zajímavé zachycení života této etnické skupiny, na to čím si lidé procházeli a jak kde žijí. Knížka čtenáři víc odkryje možné příčiny složitého vzájemného soužití.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cikán je Cikán v seznamech
v Přečtených | 61x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 29x |
v Chystám se číst | 54x |
v Chci si koupit | 18x |
v dalších seznamech | 4x |
Velice zajímavá reportážní kniha od polské reportérky Lidie Ostalowské. Romové jsou pozoruhodnou a nehorázně rozmanitou etnickou skupinou, se kterou se dostává do styku celá Evropa. A přitom jsou nepochopeni a stigmatizováni, v různých prostředích jinými prostředky.
Úsměv na tváři mi posléze vykouzlila kapitola Ederlezi, která pojednává o romské osadě Šuto Orizari, ležící na předměstí Skopje, kterou jsem za mého studijního pobytu v Severní Makedonii několikrát navštívil. Šutka stojí za to.
Některé kapitoly byly stravitelnější než druhé. U některých jsem se totiž doslova ztrácel v ději, neboť počet postav a protagonistů byl tak vysoký, že jsem si jména zkrátka nebyl schopen zapamatovat.