Číňanovy trampoty v Číně přehled

25.11.2024

(SPOILER) Jules Verne zřejmě potřeboval, v rámci svého (nebo spíše Hetzelova?) projektu Podivuhodných cest, umístit jednu cestu i do Číny. Cíl splněn, bohužel, výsledek není dobrý. Velice vykonstruovaný a nepříliš zajímavý obrázek o putování Čínou někdy v roce 1872 (v textu stojí výslovně uvedeno „před 18 lety“ k datu 21.září 1860). Kniha má samozřejmě všechny rekvizity Vernových „cestopisů“: od přihlouplého sluhy hlavního hrdiny jako nositele komické složky díla až po tradičního zrádce, který se hrdinovi (jednajícímu zde vyloženě hloupě) nabídne jako „průvodce“. A styl s četnými řečnickými otázkami. Něco se čtenář dozví i o tehdejší Číně, kde po bojích s vojáky evropských mocností vznikají na území Číny ostrůvky anglických, amerických či francouzských teritorií. Sám děj je ovšem silně vykonstruovaný a nepříliš zajímavý. I ve srovnání s jiným „dobrodružstvím“ Evropanů v tehdejší Číně, jak ho líčí Karel May v Červenomodrém Metuzalémovi, o několik tříd horší. Ani ta „komická“ figurka sluhy u Verna neobstojí proti opravdu vtipné postavě Mayova Turnersticka a jeho „čínštiny“…
Tato kniha není řazena mezi fantastická díla Vernova, přesto ale myslím, že tam patří, neboť jsou zde dvě skutečné fantazie: především pro rozjetí vlastního děje podstatný případ kalifornské banky, v níž má čínský hrdina uložen svůj kapitál. Silně totiž pochybuji o tom, že by ve skutečnost byl, i v tehdejší době gründerského kapitalismu, v USA možný Vernem líčený fiktivní krach banky, sloužící jen k tomu, aby její akcie, které se tím zhroutily, banka levně skoupila a „zprávu“ o bankrotu prostě vzápětí vyvrátila. Ani v USA té doby by takové jednání v podnikání, které je dnes možné praktikovat v naší republice třeba vlastníkem Agrofertu, totiž beztrestné obcházení zákonů a jednání v rozporu s dobrými mravy, nebylo možné. Druhá fantazie se týká použití tzv. Boytonova záchranného obleku. Ten skutečně existoval, sám Boyton se v něm na různých show předváděl, ovšem to, co líčí Verne (několikadenní „plavba“ v tomto obleku na otevřeném moři, pokuřování doutníčků) je fantastické neméně než plavba Nautilla.
Vydání, které jsem četl, totiž v Návratu, vychází z „upraveného“ Patejdlova překladu a je skoro nečitelné. Odstavce bez nutné interpunkce, věty, jejichž význam je v přímém rozporu s dějem … Překlad je přes sto let starý, což by samo o sobě nemuselo vadit. Jenže „upravovatel(é)“, asi vynecháním nebo nahrazením zastaralých slov z něj udělal(i) někdy až nesmyslný blábol…
Knihu nemohu hodnotit než jako velice průměrnou.