Co jsem nezapomněl aneb Z deníku potulného písničkáře přehled
Jan Burian
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467559/bmid_co-jsem-nezapomnel-aneb-z-deniku-po-U5P-467559.jpg
5
3
3
Název vzpomínek básníka, prozaika a písničkáře Jana Buriana (nar. 26. března 1952) Co jsem nezapomněl naznačuje jistou spřízněnost s jeho starším textem Rychle než to zapomenu. V letech 1982 až 1985 si Jan Burian psal soukromé zápisky, které vydal v samizdatu. S ohledem na skutečnost, že se text mohl dostat do ruky komukoliv, musel autor leccos vynechat, aby nezpůsobil řadě lidí problémy s tehdejší státní mocí. Také - jak přiznal po letech - se občas soustředil na něco, co už ztratilo význam, a některé věci v oné době viděl jinak, třeba i trochu mělce. Útlá knížka končila rozpadem někdejší folkové dvojice Burian-Dědeček a oficiálně vyšla až roku 1990 jako první svazek edice Traverza v nakladatelství Scéna. Po pětatřiceti letech se Jan Burian k těmto vzpomínkám vrátil, doplnil je a podstatně rozšířil, zejména o autentické zápisky z osmdesátých let, z radostné doby, kdy se hroutil režim. Doby, která už byla popsána například z pohledu disidenta, politika nebo úředníka, ovšem tentokrát jde pro změnu o pohled písničkáře. Text knihy opisuje oblouk od dětství a dospívání na Hradčanech v rodině divadelníka E. F. Buriana přes hledání vlastní umělecké cesty v husákovském Československu až k otevření nových možností po listopadu 1989, kdy Janu Burianovi začala být zavedená role písničkáře s klavírem těsná. Koláž Burianova vyprávění, dobových zápisků a citací nejrůznějších dokumentů končí rokem 1992; chystaný druhý díl se soustředí na autorovy zážitky, postřehy a tvorbu od devadesátých let až po současnost.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Co jsem nezapomněl aneb Z deníku potulného písničkáře. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Co jsem nezapomněl aneb Z deníku potulného písničkáře v seznamech
| v Přečtených | 5x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1992 |  Cokoli o Dánsku |
| 2004 |  Den bude dlouhý |
| 2015 | Dvacet let s Islandem |
| 2002 | Ostrovy, majáky a mosty aneb Podivuhodná dobrodružství suchozemce v Baltském moři |
| 1995 | Sága o cestě na Island |
Cestou z Kodaně jsem přečetl půlku a za tři dny dočetl zbytek vzpomínkový knihy Jana Buriana. Soustředí se v ní na svých prvních 40 let života, takže je to čtení o trpké a komplikované době, která ale pro písničkáře burianova stylu a nátury ani po té revoluci nepřinese nový příliv posluchačů, čímž ale já ani on netvrdíme, že by to za komunistů bylo lepší, to dá rozum.
Burian je skvělej v tom, jak věcně, kriticky, upřímně a nezkresleně (i když titul knihy “Co jsem nezapomněl” vlastně říká, že je to subjektivní pohled tak, jak si to autor pamatuje) ty mizerný roky popisuje. Jak neláme hůl, nikoho si neidealizuje, ani sebe a prostě poctivě popisuje co se dělo, kdo se nechal zlomit a kdo ne, kdo ho bavil a překvapil a kdo ho nebavil. A to vše s jiskrou, schopností vypointovat situaci, napsat čtivou a fakticky správnou zkratku.
Celá kniha je protkaná úryvky z denníků, které si autor píše, ukázkama písňových textů a básní nejen burianových, výňatky z recenzí. Celou tu náladu 80. a začátku 90. let, tedy dobu, kterou jsem jako ročník 76 aspoň nějak zažil a vnímal jsem si rád připomněl a doplnil souvislosti a pohledy z jiných stran. A fakt moc mne to bavilo.
A protože je Burian moudrej fejetonista a ještě k tomu slušnej člověk, je pořád o čem přemejšlet a porovnávat socialistické paralely s rokem 2021. Lidé pořád jedou v podobných vzorcích a stále je na co navazovat a z čeho se poučit. Navíc je dobrý si uvědomit, že ty příhody a situace, co dnes vypadají absurdně a tragikomicky potřebovaly ve své době taky odvahu a rovnou páteř.
Poslední 4 dny díky této knize poslouchám staré desky Buriana, Skoumala, Vodňanskýho a Hutky a asi v týhle partě ještě nějakou dobu zůstanu. Je radost se k tomu vracet.
A i když je titul knihy minimálně v jednom místě zavádějící (Burian tu píše o schůzce s Olgou Sommerovou, na kterou ale zcela zapomněl, že se stala), vůbec to nevadí a já se těším na to, na co Burian nezapomněl z druhé třetiny svého života a mělo by vyjít ve druhém díle.