Čo sa dá robiť, keď prší přehled

Přidám se do tábora čtenářů, který pochválil přebal, ale příběh jej nenadchl. Po padesáti stranách už nechci pokračovat.

17.03.2024

"...krev není všechno, rodinu si člověk může vybrat; láska nepřichází sama od sebe a ani by neměla; a když se člověk rozhodne milovat, je to často lepší, než kdyby miloval jen z povinnosti."

Původně jsem si myslela, že dám knize mnohem nižší hodnocení, ale při čtení rozhovoru s autorkou, jsem změnila názor. Možná by na konci každé knihy mohl být krátký rozhovor s člověkem, který knihu napsal. Možná by to mnohé vysvětlilo.

Tohle je kniha na dvě zimní odpoledne, nebo jednu bezesnou noc. Pokud Vás vtáhne od začátku, víte, že už se od ní nedokážete odtrhnout.
Ze začátku je trochu těžší zorientovat se v jednotlivých příbězích, ale ve chvíli, kdy se příběhy propojí, se už jen necháváte unášet a přemýšlíte, jetli je život tak předvídatelný, jako příběh Gabe a Mae, a pak vás kniha zase vyvede z omylu, že nic není takové, jak se na první pohled zdá.
Jednou jsem knihu otevřela a po pár stránkách zavřela nedočtenou. Tentokrát jsem se chytila do jejích sítí, jako moucha která neopatrně prolétá kolem pavučiny a už se z ní nedostane.
Vzhledem k tomu, že jsem sama nedávno přišla o své již druhé nenarozené dítě, jsem od chvíle, kdy se Mae dozvěděla, že je těhotná, jen a jen plakala a doufala, že její příběh dopadne šťastně.
Konec mě ale překvapil, ovšem nevyzradím proč. Přečtěte si tu knihu a ideálně v tom odpoledni, kdy je venku nevlídno a prší. Možná vám dodá i pár tipů, Co dělat, když prší a nemusíte být zrovna v Alexandria Bay.