Cosette přehled
Laura Kalpakian
Volné pokračování románu Bídníci. Je to dramatický příběh, který začíná v místech a v době, kde se uzavřelo dílo Viktora Huga, tedy v Paříži roku 1832 na barikádách, na nichž Jean Valjean statečně zachraňuje barona Maria Pontemercyho před jistou smrtí. Autorka sleduje dospělý život Cosette a splétá galerii postav a příběhů s historickými postavami francouzských dějin. Dává Cosette prožít velkou a čistou lásku a na sklonku života k někdejšímu sirotkovi vzhlíží celá Paříž jako k žijící legendě.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1996 , Baronet , Knižní klubOriginální název:
Cosette, 1995
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cosette. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Nedávno jsem si znova a několikrát připomněla od Victora Huga Bídníci,Cosetta je volné pokračování od spisovatelky,která navázala na románové dílo je to napsané modernější literatůrou a přitom neruší předchozí dílo.I v pokračování jsou dějiny Francie.
Mě se kniha moc líbí,je to samozřejmě jinak psané než jak píše Viktor Hugo,ale líbí se mi to a beru to jako volné pokračování Bídníků.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cosette v seznamech
v Přečtených | 14x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 15x |
v Chystám se číst | 1x |
v Chci si koupit | 1x |
Příběh se mi v podstatě líbil (i když by tedy mohl být místy trochu kratší) a byly v něm i dost silné scény. Nicméně trpí nemocí mnoha fanfikcí, a sice, že převzaté postavy mají podle mne dost jiný charakter než v původním díle. Nedovedu si třeba představit, že by Marius Pontmercy, který na mě v Bídnících ze všeho nejvíc působí dojmem nepraktického a nevděčného snoba, dvacet let vedl radikální opoziční noviny, bojoval za svobodu tisku a nechal se kvůli tomu zavírat do vězení (promiňte, pane Hugo, ale to, že si po barikádě ani nevzpomněl na mrtvé kamarády a neohradil se dokonce ani po ohavné poznámce pana Gillenormanda o Courfeyracovi, i když jinak se s ním hádal o každou hloupost, byla vážně poslední kapka - hlavně že měl Cosettu). V takové roli si dovedu z Přátel ABC představit kdekoho, ale zrovna Maria absolutně ne.
Typy postav také navazují na Huga - místo Gavroche Špaček, místo Thénardiera Azelma, místo Javerta Clerons atd.
Chválím pokus zasadit knihu napevno do dobových reálií, jako to činí i Hugo, experimenty s formou (vložené dopisy, vzpomínky) a práci s historickými postavami, byť si nejsem docela jistá, jak moc se autorka skutečně drží reálií a nakolik popustila uzdu fantazii. Co mě třeba udeřilo do očí, je, že si nevšimla amnestie rebelů z roku 1832, na kterou šel ven z vězení třeba Charles Jeanne, velitel barikády u Saint-Merry (1837), takže není pravděpobné, že by si třeba Pajol odseděl celý trest.
Co se mi nelíbilo, je místy zbytečná vulgarita, již může mít na svědomí i zjevně nedotažený překlad (i jinak v něm zůstalo poměrně hodně stylistických nedostatků a překlepů). Anotace na zadní straně knihy moc neodpovídá obsahu, podle ní jsem si představovalo něco úplně jiného.