Čtení o románu přehled
Josef Hrabák
V čem spočívá podstata románu jako literárního žánru, čím se liší od útvarů příbuzných, kdy vznikl a jak se román vyvíjel. Ilustrace - dobové rytiny, titulní listy prvních vydání stěžejních děl, portréty romanopisců.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čtení o románu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čtení o románu v seznamech
v Přečtených | 7x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 5x |
Štítky knihy
teorie románuAutorovy další knížky
1959 | Dějiny české literatury I. - Starší česká literatura |
1976 | Průvodce po dějinách české literatury |
1973 | Poetika |
1950 | Staročeské drama |
1959 | Dvě legendy z doby Karlovy |
O této knize se rozepíšu trochu více. Vidím, že jsem první, kdo hodnotí tuto knihu. Tato kniha mi svým stylem připomíná učebnici, takže si myslím, že může také sloužit jako pomůcka pro studenty vysokých škol a určitě lze v ní najít hodně zajímavých informací. Knihu si samozřejmě může přečíst jakýkoliv čtenář, který se chce dozvědět něco více o tomto literárním žánru. Knihu jsem si rozložil do několika dnů, abych vstřebal informace, které nám autor předkládá. Je poznat, že autor byl vysokoškolský učitel, nepochybně byl odborníkem a má velké znalosti v oboru literární vědy. Byl literárním historikem. Román je literární žánr, který čtu nejčastěji. Řekl bych, že literární druh EPIKA u mě převládá z 90 %, další část tvoří lyrika a drama.
Kniha má 9 částí. V prvních dvou částech nás autor seznamuje s žánrem román, dozvíme se, co je literární žánr, jak klasifikujeme román, dočteme se o některých kompozičních postupech, o autorské perspektivě apod. V dalších částech nás autor seznamuje s historickým vývojem románu až do kapitoly ROMÁN 20. STOLETÍ. Zaujaly mne části, ve kterých autor píše o tom, že lze převést báseň do románu, ale pokud by se román převedl do básně, nastaly by problémy. Autor se také zabývá myšlenkou knih, které můžeme označit za „brak“. Tvrdí, že díla těchto autorů se čtenářům podbízejí, čtenáři jsou klamáni, nicméně tyto knihy mají vysokou prodejnost a patrně tyto knihy mají čtenáři nejraději, jsou nejvíce čteny. Myslím si, že autor jakožto literární teoretik hodnotí knihy jiným způsobem než běžný čtenář. Určitě dokáže vyhodnotit kvalitu literárního díla a dokáže zařadit, které knihy patří mezi „braky“. Z pohledu běžného čtenáře to vidím jiným pohledem. Samozřejmě existují knihy, které mají vysokou literární úroveň a bezesporu se staly kánonem klasické literatury. K těmto knihám se také ve 21. století vracejí čtenáři. Určitě k těmto knihám patří knihy BOŽSKÁ KOMEDIE od Dante Alighieri, DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIOJE DE LA MANCHA od Cervantese, ROBINSON CRUSOE od Defoea (četl jsem převyprávění od Plevy), GULLIVEROVY CESTY od Swifta, ZLOČIN A TREST od Dostojevského a mohl bych uvést nespočet dalších knih, které se zapsaly do literární historie. Tyto knihy bychom mohli označit za knihy, které mají literární hodnotu, vyznačují se různými myšlenkami, mají přidanou hodnotu. Na druhé straně existují knihy, které bychom mohli zařadit do populární literatury, které si nekladou za cíl, aby patřily do skupiny, o které jsem psal v předešlých řádcích, ani tomu není zapotřebí. Mezi tyto knihy podle autora patří například detektivky, westerny, románky pro ženy apod. Myslím si, že záleží na každém čtenáři, kterou knihu si vybere. Někteří čtenáři mají vysoké nároky, takže četba klasiky u nich převažuje, naopak existují čtenáři, kteří dávají přednost současné tvorbě, chtějí se odreagovat, odpočinout si a nepotřebují, aby se v knihách vyskytovaly hlubokomyslné myšlenky. Mezi tyto žánry patří například thriller, detektivky, erotické romány apod. Autor byl vědcem, takže si myslím, že má mnohem vyšší nároky na knihy než běžný čtenář. Určitě dokázal zhodnotit literární dílo v mnohem větším měřítku než běžný čtenář. Myslím si, že je ze všeho nejdůležitější, aby se přečtená kniha líbila samotnému čtenáři, ať už dané literární dílo zaškatulkujeme do jakékoliv kategorie. Patřím mezi čtenáře, kteří mají a vyhledávají knihy z klasiky, ale také mám rád současnou tvorbu. I mezi žánry Young Adault se najdou knihy, které se mi hodně líbily, a které mají podle mého názoru hloubku. Samozřejmě existuje řada knih z tohoto žánru, které jsem četl, které byly průměrné nebo podprůměrné.
V této knize se vyskytuje kapitola SOCIALISTICKÝ REALISMUS. Jelikož patřím mezi čtenáře, kteří čtou knihy z různých zemí, Rusko nevyjímaje, takže jsem v minulosti četl také knihy od autorů z tohoto směru. Mezi tyto autory patří například MAXIM GORKIJ a jeho román Matka, N. V. GOGOL a jeho román Podnik Artamanových, anebo kniha Sibiř, kterou napsal GEORGIJ MARKOV a mnoho jiných knih. Samozřejmě v těchto knihách se vyskytuje politika levicové orientace, ale musím říci, že se mi knihy líbily. Třeba u knihy SIBIŘ se mi líbily popisy přírody a napínaví děj. Autor také srovnává tvorbu „západu“ a „východu“, takže v této knize jsou také hojně zastoupeni autoři levicové orientace. Rád čtu knihy amerických spisovatelů, ale také mám v oblibě ruské autory. Ruská literatura je hodně kvalitní a časem bych se chtěl určitě začíst do některých knih, které jsem ještě nečetl, například SOUOSTROVÍ GULAG od Solženicyna aj.
Autor srovnává styl psaní různých autorů, v knize se vyskytuje hodně poznámek pod čarou. V knize se vyskytují pojmy jako bolševismus, kapitalismus, proletariát, imperialismus apod. V knize jsem se dočetl o některých autorech a knihách, o kterých jsem neměl vůbec tušení, že existují. Některé části mne bavily méně (středověk), některé kapitoly mi byly bližší (díla romantiků a realistů). V knize se vyskytuje hodně informací. Některé „rozbory“ knih jsou uváděny detailně, jiné jen okrajově. Autor někdy uvádí citace od jiných badatelů nebo také od Stalina. Myslím si, že knize by prospělo, pokud by byly důležité pojmy zvýrazněny tučným písmem. Určitě by to zpřehlednilo knihu a čtenář by se lépe v knize orientoval. V závěru knihy se nachází REJSTŘÍK a obrazové materiály.
Upřímně si myslím, že v knize lze nalézt hodně užitečných informací, pro mě byly hodně zajímavé první 2 kapitoly věnující se románu jako žánru. Určitě se mi líbily rozbory některých knih, méně se mi líbily zmínky o ruských autorech, které jsem neznal a které byly v některých případech heslovitě vypsány. Určitě v současnosti bych se do těchto knih nezačetl, ale samozřejmě v daném kontextu to mohly být významné knihy. Myslím si, že tyto knihy v současnosti už téměř nikdo nečte, upadly v zapomnění, a pokud se naleznou čtenáři, kteří se začtou do těchto knih, tak jsou to spíše výjimky. Někdy se autor zmínil, že pro nedostatek prostoru se nemůže více rozepsat.