Cyberpunk 2077: Máš moje slovo přehled

včera

Zhltnul jsem na jeden zátah chvilku před spaním. Líbilo se mi to dost, hlavně kresba má skvělou cyberpunkovou atmosféru, ale nadšený jsem taky zrovna nebyl. Příběh mi prostě až moc připomínal jeden ze stovek příběhů s nešťastným koncem, které lze ve hře najít na datových střepech rozházených po celém herním světě . Pravda, tenhle příběh je o dost víc rozvedený než jeho herní kolegové, které jsou navíc většinou jen v podobě telefonních záznamů, mailů, esemsek... Přesto, po tom, co jsem dodělal všechny vedlejší aktivity a přečetl nejmíň 80% datastřepů, co ve hře jsou, jsem začal být vůči tomuto typu příběhu trochu otupělý. Ano, v Night City a celkově v cyberpunku nejsou dobré konce, pro nikoho. Ale kolikrát se to můžeme ještě dozvědět, než to začne nudit?

předevčírem

Druhá kniha ze světa CP77 se může opět pochlubit pěknou kresbou, typickou atmosférou a tentokrát i poněkud propracovanějším dějem z ulic Night City. Paranoia, zrada, důvěra, morální dilemata - všechny klasické ingredience tu jsou. A přesto... Předchozí Trauma Team se mi líbil trošku více. Zápletka kolem tajemství minulosti zde zaslouží velkou pochvalu, ale její podání je místy trochu moc zkratkovité a jaksi rozplácané. Jestli platí "méně někdy znamená více", pak to bude hlavní důvod proč na mě předchozí kniha působila lépe. I tak to ale rozhodně stálo za to :). Znalost hry je ovšem tentokrát více nutná - je tu spousta maličkostí, o kterých by čtenář měl mít povědomí. ;)