Davídek přehled

29.03.2019

Knížku jsem četla několikrát v dětství a měla jsem ji moc ráda. Pak jsem si ji znovu přečetla jako dospělá a musela jsem obdivovat, jak jednoduše a působivě uměl pan Nový vyjádřit nejen příběhy, ale i dojmy, atmosféru, krajinu... Totéž mi potvrdili i všichni, komu jsem ji půjčila, a to jak děti, tak i rodiče nebo učitelky.
Na knížce se mi líbí i to, jak je Davídek autentický. Když najde cestou do školy mrtvou veverku, vezme ji s sebou, aby se pochlubil... Když potká hranostaje, pozoruje ho a přijde až po zvonění... Když plují po vodě kry a maminka mu zakáže jít k řece, ale Radek (dobrý kamarád, takže také autorita) ho k řece pozve, poslechne samozřejmě Radka, a ne maminku... Když se děti vyptávají Honzíka na jeho zranění, Davídek chce být také středem pozornosti a honem začne vyprávět, co se kdysi stalo jemu... atd. atd. Děti se při čtení setkávají s tím, co někdy "uklouzlo" i jim. Není tam k tomu žádné hodnocení, ale popis toho, co bylo dál, jak se Davídek pak cítil, co si pomyslel, jakou zkušenost si tím udělal. Poučení pro čtenáře, malé i dospělé, je nenápadné, přichází tak přirozeně, jako je tomu ve skutečném životě.
Děti zde prožívají všední příhody. Sem tam se stane něco výrazného (nemoc, trapas před školní tabulí, nová spolužačka, návštěva prarodičů, Mikuláš...), pak se zase vše zklidní a ozdobou jednotlivých dní jsou obyčejné hry a fantazie. Není myslím vůbec od věci, když kromě napínavých knížek čtou děti i takovéto poklidné a potvrzují si, že i běžný život je velkým dobrodružstvím.