Sépiový portrét přehled
Isabel Allende
Dcera štěstěny série
< 2. díl
Príbeh Elizy Sommersovej, hlavnej postavy románu Dcéra šťasteny, pokračuje v románe Sépiový portrét rozprávaním Elizinej vnučky Aurory del Valle, ktorá ako dieťa utrpí šok, v dôsledku čoho sa jej vymaže z pamäti prvých päť rokov života. V okamihu, keď sa musí vysporiadať so zradou muža, ktorého miluje, a vzoprieť sa hroziacej samote, rozhodne sa rozlúštiť záhadu svojej minulosti. Dej situovaný do konca 19. storočia sa odohráva na pozadí vzrušujúcich udalostí čílskych dejín a spája osudy hrdinov z knihy Dcéra šťasteny s protagonistami Allendeovej slávneho románu Dom duchov.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2002 , Slovart (SK)Originální název:
Retrato en sepia, 2000
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sépiový portrét. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Nemyslím, že by někdy nějaký autor dokázal, že bych se stala součástí příběhu, ale Isabel Allende to jde samo od sebe. Kromě intenzivního vnímání krajiny, vůní, větru a zvuků, které Isabel popisuje a já je cítím, jako bych tam byla (konečně chápu, o čem ostatní mluví, když mluví o tomhle), mám pocit, jako bych ležela ve velké vyřezávané posteli ve starém domě někde v Chile, u mé postele seděla babička Isabel a každý večer mi vyprávěla příběhy. A protože jsem její vnučka, zdědila jsem dar vyprávění, který se v rodině dědí z ženy na ženu, a i já budu pro své děti a vnoučata spřádat rozsáhlé příběhy o našem rozvětveném rodu a rodech jiných lidí, jimž budou naslouchat se zatajeným dechem. ... Hm, tak to je asi ten magický realismus.
Ach jo. dočteno. A zase taková skvělá knížka, u které se člověk děsi toho, jak málo stránek už mu zbývá do konce. Styl jakým Izabel Allende vypráví je prostě přesně to,co se mi líbí. Jako bonus k perfektnímu příběhu je neuvěřitelné rozšíření obzorů... běžný čech o Chile téměř nic neví...a já už teď ano :) :D :) Kniha bezvadná,jako vše od autorky. Vřele doporučuji
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sépiový portrét v seznamech
v Přečtených | 94x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 17x |
v Knihotéce | 85x |
v Chystám se číst | 22x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
milostné romány magický realismus pátrání v minulosti ságy Chile chilská literatura rodinná tajemství hispanoamerická literatura smíšené kulturyAutorovy další knížky
2002 | Dům duchů |
2006 | Eva Luna |
2003 | Dcera štěstěny |
2003 | Město netvorů |
2001 | Paula |
Isabel Allende je autorka, která mě vždy znovu a znovu překvapí. Její hrdinové jsou světoběžníci, kosmopolité, ale Chile z jejích románů vždy vychází jako země, v níž stojí za to prožít život. Vidí chyby a nedostatky obyvatel i politického systému, a přesto svou vlast dokáže popsat způsobem, při němž se – alespoň mně – tají dech a je mi moc líto, že se tam nikdy nepodívám.
První díl téhle volné série jsem nečetla, ale všechny postavy, jimiž je zalidněn právě ten druhý díl, mě oslovily. Některé hrůzně a neuvěřitelně: co to muselo být za ženu, tahle A Tou, když provozovala svoji živnost takovým způsobem? Rodiče nádherné Lynn, Eliza a Tao Čchien, jaký úžasný život spolu dokázali prožít v San Franciscu, navzdory všeobecnému pohrdání žlutou rasou! Nívea a její skvělá vychovatelka, jeptiška Maria Escapulariová, po ní pak Aurora a její soukromá emancipovaná učitelka, Matilde Pinedová. A samozřejmě tetička Paulina a její synové Severo a Mattías, majordomus a manžel Williams, fotograf Juan Ribero a mnoho dalších postav, namátkou jen slitovná tchyně Eliza . . .
Krásné, i když náročné čtení: hustý text, malá písmena, přímé řeči jako šafránu, ale stojí to za to, takže určitě doporučuju!
„Moje vzdělávání bylo dost nahodilé, dokud do mého života nevstoupila výjimeční chilská učitelka, slečna Matilde Pinedová, která mě naučila téměř všem důležitým věcem, které znám, kromě zdravého selského rozumu, jejž sama postrádala. Byla to vášnivá idealistka, psala filozofické básně, které nikdy nemohla publikovat, trpěla neukojitelným hladem po poznání a byla nesmlouvavá vůči slabostem ostatních, což bývá příliš inteligentním lidem vlastní. Nestrpěla lenost a věta „já nemůžu“ se v její přítomnosti nesměla vyslovit. Babička ji najala, protože o sobě prohlašovala, že je agnostička, socialistka a stoupenkyně feministického hnutí, což byly tři důvody, jež bohatě stačily k tomu, aby ji nezaměstnali v žádném školním ústavu. „Uvidíme, jestli trochu narušíte zpátečnické svatouškovství téhle patriarchální rodiny,“ řekla jí Paulina del Valle při jejich prvním rozhovoru, se souhlasem Frederika Williamse a Severa del Valle, kteří jako jediní vytušili talent slečny Pinedové, zatímco ostatní tvrdili, že tato žena jen podpoří všechny ty ohavnosti, co ve mně klíčí.“