Dědicové Bílé hory přehled

02.02.2022

Hálkova poema Dědicové Bílé hory spolu s Nerudovými Zpěvy pátečními a Čechovými Písněmi otroka měly burcovat český národ k činu, aby se probudil ze své letargie, všechny spojuje silný patos typický pro sedmdesátá léta 19. století, a já už nedoufal, že tohle učtu...

pro představu závěr:
na Staromáku ze sboru zubožených vystupují následující postavy a žalují své příběhy:
bezejmenný – musel opustit svou vlast, domov, manželku a děti;
Viktorín Adam – poustevník byl dlouho vězněný, musel podepsat revers, vrátí-li se do vlasti, bude popraven;
slepý žebrák vedený dítětem – měl být popraven, ale uprchl, jeho potomci přestoupili na katolictví, jeho majetek byl zabrán;
dítě – sťali mu otce, vyhnali matku, vše rozkradli, prosí mrtvého otce, aby ho zavolal k sobě;
dívka – na řece (matka) se houpe loďka (dítě), „rozřízli řeku lodí/ teď po vršku a po břehu/ ta hlava v krvi chodí“;
matka – kolíbá dítě, přijdou pochopové, kteří popravili jejího muže, svážou ji a plačící dítě položí k nohám, dokud nepřijme římský křest, nedostane své dítě zpět;
česká múza – umírá;
duch zemřelý v cizině – „sen ciziny jest hrozný sen/ a já jej sním na věkův věky“;
tajemná postava – žaluje na boha, kde je spravedlnost a naděje;

krvaví dědicové se vrhají na sbor zubožených, v tom ze stanu vyjde zářící génius provázený duchy a skoro zotavená matka vlast, z její trnové koruny vyrůstají růže, dědicové klesají k zemi; matka vlast hledí k nebi, všechny sbory kolem pokleknou a zpívají patetický hymnus („jeť jedna vlast, jeť jediná jen matka“), matka vlast žehná zuboženým

uf...